Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Student onemocněl a leží na koleji. Chce ho navštívit dívka, ale ve dveřích jí zatarasí cestu paní středního věku. „Pusťte mě, jsem jeho sestra!“ povídá děvče. „V tom případě jsem ráda, že se poznáváme. Já jsem jeho matka!“