Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na školním hřišti přijde tělocvikář k partě záškoláků a ptá se jich: „Kluci, chcete tisícovku?“ „Jasně, že váháte,“ rozzáří se Petr. „Tak dobře. Na start! Připravit! Pozor...“