Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„A čím budeš, až budeš velký?“ „Nejdřív doktorem, to chce máma. Pak advokátem, to chce táta. Nakonec námořníkem – taky si potřebuji udělat nějakou radost.“