Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Španěl zavítá do Londýna, kde stále prší. „Řekni mi,“ ptá se malého Steva, „kdy u vás vlastně svítí sluníčko?“ „Nemám ponětí, vždyť je mi teprve devět.“