Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na opeře v divadle. „Nevíte náhodou, kdo je ta paní, která zpívá tak strašně falešně?“ ptá se návštěvník svého souseda. Hmm… To je moje žena!“ „Ach… Nezpívá ve skutečnosti tak špatně, ale hrozná je ta hudba…“ „Tu jsem složil já!“ procedí soused mezi zuby.