Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V partě podařených výrostků: „Tak co, koupil ti už táta tu počítačovou hru, abys s námi mohl pařit?“ „Nekoupil. Říkal, že je to zbytečné, když máme na zahradě zbrusu nové pařeniště!“