Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Novomanželka volá mamince: „Prosím tě, manželovi nějak nechutná krupičná kaše, kterou jsem mu uvařila. Nemohla bys mi říci jak to děláš ty?“ „To musíš vzít pytlík krupice, otevřít jej...“