Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Muž v uniformě přiběhne na nádraží a ptá se výpravčího: „Prosím vás, nebyli tady vojáky?“ „Říká se vojáci, pane!“ „No tak teda, neviděl jste nějaké vojáci?“ „Ale to se přece říká vojáky!“ „Víte co, vlezte mi na záda s těmi vašimi vojáky!“ „No vidíte, jak vám to jde, když chcete!“