Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stěžuje si kamarád kamarádovi: „Včera ve tři hodiny v noci u mě zvonil soused. Normálně přišel ve tři ráno a ještě zazvonil! Tak jsem se lekl, že mi málem vypadla vrtačka z ruky.“