Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na třídní schůzce povídá maminka paní učitelce: „Náš Lubošek je velice hodný a poslušný chlapec. Ale kdyby snad jen přece někdy zlobil, stačí potrestat jeho souseda. Lubošek se lekne a hned bude zas hodný.“