Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídají si dva cestovatelé: „Teď jsem byl v Londýně a byla tam tak neuvěřitelná mlha, že jsem si neviděl ani na špičku bot.“ „To nic není. Já jsem byl ve městě, kde byla ještě větší mlha.“ „A co to bylo za město?“ „Nevím, já jsem ho neviděl.“