Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Malá Jaruška je na návštěvě u babičky a pořád zlobí. „Buď hodná,“ napomíná ji babička, „nebo to s tebou dopadne jako s Červenou karkulkou. Víš, že ji sežral vlk!“ „To jo, ale napřed sežral babičku…“