Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Mám koně, který chvíli chodí normálně a chvíli kulhá. Co s ním mám dělat?“ ptá se muž zvěrolékaře. „Počkejte na tu normální chvíli a urychleně ho prodejte.“