Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Manželé právě vesele oslavují příchod nového roku, když náhle manželka zesmutní. „Co se děje?“ ptá se manžel. „Ale,“ povídá manželka, „právě jsem si uvědomila, že mám všechny šaty od loňska.“