Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Potkají se dva známí: „Kamaráde, potřebuji nutně peníze, ale nevím, kde bych je mohl sehnat.“ „To rád slyším, už jsem se lekl, že si chceš půjčit ode mne.“