Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na táboře nikomu nechutnal vařený kompot. Vedoucí se vrací z latríny a hned spustil na kuchaře: „Co tomu kompotu bylo? Umyli jste pořádně to ovoce?“ Po chvilce se nesměle ozval kuchařův pomocník: „Ano, ano… a dokonce i mýdlem!“