Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Městský chlapeček a venkovská holčička pozorují krávy na pastvě. Po chvíli povídá hoch: „Tak všemu rozumím, ale pořád ještě nedovedu pochopit, jak takovéhle velké zvíře se umí přesně trefit do láhve na mléko.“