Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Představ si, mami,“ vypráví Věra po návratu ze školy. „Dnes jsme psali písemku a já v ní nemám žádnou pravopisnou chybu!“ „No, to jsem skutečně ráda, Věruško. A z čeho jste ji psali?“ „Z matematiky.“