Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel se ve škole rozčiluje nad pokleslou morálkou svých žáků: „Moc dobře víte, kde je ve městě kdejaká putyka, ale abyste věděli, kde se třeba nalézá gotický kostel svátého Jakuba, tak to ne!“ Ze třídy se ozve hlas: „Ale jo, hned naproti hospody U Nováků.“