Blog

Biřmovancům biskup doporučil absolvovat v rámci přípravy na biřmování alespoň jeden duchovní rozhovor. Co si pod tím představit? 

Každý se asi téměř denně podívá do zrcadla a zkontroluje, zda je čistý, učesaný, zda může vyjít ven. Bez zrcadla bychom moc nezjistili, jak vypadáme. Kontrolujeme také jak vypadá naše duše?

Když slavíme hody, neboli oslavu svátku patrona nějakého kostela, není to jen oslava činů svatého v minulosti, není to jen připomínka jeho dávného života. Hody jsou oslavou toho, že daný svatý žije DNES. 

V Kurovicích jsme na svátek svatého Jindřicha oslavovali jeho manželku - svatou Kunhutu. Co nám tato žena může říct dnes?

Chcete mít svoji farnost v kapse? Stačí si stáhnout mobilní aplikaci Farnost do kapsy (a přesvědčit svého faráře, aby farnost přešla na systém IS Omnia)! Podrobnosti se dozvíte dále v článku. 

Tři slova… Tři krátká slova, která jsou obecně srozumitelná… Slova, která opakujeme při každé mši a málokdy si plně uvědomujeme jejich význam. Dej nám mír…

Co nám nejvíce brání v činorodosti? Zřejmě naše lenost. Ta ale odjakživa pomáhala lidem práci si ulehčit - aby se nemuseli tolik fyzicky namáhat, vymysleli lidé stroje, aby nemuseli chodit, vymysleli dopravní prostředky... aby nemuseli tolik myslet, počítat či hledat v knihách nebo mapách, vymysleli počítače, chytré telefony... Lidé tím získali spoustu času. Ale čím více volného času mají, tím více říkají: Nemám čas.

Obdivuji asistenční psy. Takový pes, když pracuje, tak si nepřečte ani jednu zprávu, kterou mu u každého stromu nechali jeho psí kamarádi. Ne, že by nebyl zvědavý, kdo tudy šel. Taky by jim strašně rád odpověděl, a jeho největší radostí by bylo označkovat území, kudy jde, aby to ostatní věděli, aby mohl být na sebe hrdý, aby dal také zprávu na "psí instagram". Ale překoná své zájmy a pokorně jde vedle invalidního vozíku. A když mu nadává jiný pes (možná i velice neslušně, my tomu nerozumíme), tak nehne ani brvou a pracuje dál.

   Americký spisovatel Robert Fulghum v jedné povídce popisuje svůj večerní "rituál": "…Když už ležím v posteli, řeknu si: "Všechno se se mělo stát, se stalo. Už není nic, nad čím bych měl dnes přemýšlet." Není to modlitba v pravém smyslu slova, ale pomáhá mi to uzavřít den a v klidu usnout…"  A kdo by nechtěl klidně usnout a celou noc spát jako nemluvně, že?

   Jsou věci, které se dělají blbě. Například když kamarádovi posíláte kondolenci k úmrtí dítěte. To se pak snažíte pečlivě vybrat ten nejvhodnější biblický citát, který by povzbudil.

Bůh se oblékl do lidského těla. Vzal na sebe tvrdý úděl člověka - jako tvrdou skořápku ořechu. Tělo je schránka, obal duše. A tak jako musíme skořápku - obal ořechu - rozbít, abychom se dostali ke sladkému jádru, stejně tak nechal svůj tělesný obal rozbít Ježíš. Aby lidé dostali jádro, které je sytí a živí. Aby lidé uvěřili, že tento Ježíš Nazaretský v sobě, ve svém jádru, nesl něco důležitého, Božství.

Asi takto by se dal jedním slovem shrnout dojem tří mudrců z návštěvy Ježíška. Nečekali chlívek. Čekali krále narozeného v paláci. Přesto byli tito pohané první, kteří uvěřili v Božství a moc tohoto nyní bezbranného dítěte.