Naproti kočárku šla babička. Bydlela v domově důchodců a šla zrovna od lékaře, který jí řekl nemilé zprávy. Babička již dlouho neviděla malé dítě. Děťátko z kočárku se na ni usmálo. Babička hned pookřála. Dokázala úsměv dítěte opětovat.
Maminka s děťátkem zastavili u obchodu. Stál tu malý hošík s pejskem. Začal mluvit s miminkem "Taky chceš, aby sněžilo? Mohli bysme jezdit na saních."
Maminka nakoupila mouku, cukr, máslo a chléb, a jde s děťátkem zpátky. Po cestě utrhne smrkové větvičky. Chce se vánočně naladit. Doma dá větvičky do vázy, najde vánoční světýlka, omotá je kolem chvojí a snaží se je rozsvítit. Světýlka jsou ale rozbitá. Děťátko je vezme a zkoumá. Usměje se na maminku. Ta hned bere mobil a fotí. "Aha. Tak mám dárek pro rodinu. Dám do rámečku fotku děťátka. To je přece největším darem." Říká si maminka.
Začaly padat sněhové vločky. Dárek pro toho hošíka.
Za chvilku někdo klepe. To ona babička, kterou potkali? Dívala se snad za nimi? "Tady vám nesu vánoční kolekci. Kupovala jsem ji vždycky vnoučatům, ale už vyrostli a bydlí v zahraničí. Tak snad vám udělá radost."
"Pojďte dál," řekne překvapená maminka. A všechny její obavy se vytratily. Vždyť Vánoce jsou svátky Lásky!
