Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Ve vlaku se cestující vrací z jídelního vozu a nemůže najít své sedadlo. Průvodčí se ho ptá: „A nepamatujete si alespoň číslo vagonu?“ „To ne, ale pamatuji si, že z okna byl krásný výhled na velkou přehradu.“