"Dověděl jsem se, že jsou na nádraží uprchlíci. Tak jsem poslal děti do obchodu, aby jim koupili nějaké jídlo, a manželka jim uvařila polévku... Chtěl jsem někomu pomáhat, ale zatím jsem nevěděl komu a jak. Teď se naskytla příležitost." Vyprávěl nám Ilja Hradecký. Začalo to polévkou, ale polévkou to neskončilo. Z tohoto prvního dobrého skutku jedné rodiny před více jak třiceti lety vyrostla postupně organizace, která má nyní své pobočky ve 26 obcích naší republiky a stará se o 8 oblastí, ve kterých lidé potřebují pomoc (lidé ve stáří, s handicapem, bez domova, s dluhy, sociálně vyloučení - ohrožené děti a mládež, ohrožené rodiny, vzdělávání, duchovní péče).  A Ilja Hradecký objíždí jednotlivá města, aby zaměstnance seznamoval s tím, že na počátku stál tento obyčejný a zároveň neobyčejný dobrý skutek. Odhodlání jednoho člověka pomoct bližnímu. Zvednutí se z pohodlí svého bytu. (Nakonec s uprchlíky bydleli 4 měsíce v uprchlickém táboře.)

"Východiskem skautingu je přesvědčení, že můžeme zanechat svět lepší, než jak jsme jej poznali.  Záleží na každém, co pro lepší svět udělá." 

Toto se píše ve výroční zprávě Junáka za rok 2022. Co konkrétně skauti dělali? Pro lidi z Ukrajiny pořádali sbírky, benefiční akce, provozovali dva hotely, brali ukrajinské děti na tábory či pro ně organizovali volnočasové aktivity, zapojili se jako tlumočníci... Skauti ze skautského střediska Josefa Šivela v Otrokovicích se i s rodiči pustili do sázení stromů v okolí místní lesní studánky. Díky jejich práci tak vyroste pestrý les plný dubů, buků, modřínů a borovic.

13472 dobrovolníků podporuje skauting. Skautská dobrovolnická práce má roční hodnotu jedné miliardy Kč. Na více jak 1200 táborech pracovali vedoucí většinou dva týdny zcela zdarma! A někteří si ještě tábory také platí.

Proč pracují zdarma? Proč tomu věnují svůj volný čas? Skutečně užitečné skutky vycházejí z nitra. Z hlubšího přesvědčení. "Skaut je především věřícím člověkem a praktickým křesťanem," řekl již zakladatel skautingu Baden - Powel. 

Dítě úmyslně načurá do bot tatínkovi. A další dítě schválně rozbije okno rýčem. Jejich agresivní výbuchy, nadávky a bouchání dveřmi nepřestávají. Tyto děti jakoby zkouší opravdovost lásky svých náhradních rodičů a čekají, že je za to jejich "druzí" rodiče také zklamou, odhodí, "vrátí" do děcáku nebo na ulici, a děti se tak utvrdí v přesvědčení, že jsou zde na světě nechtěné. Nemají ve svém životě naplněnou základní potřebu bezpečí a přijetí. Svým chováním se takové děti možná ptají: "Mám na tomto světě ještě nějakou cenu? Nikdo mě přece nechce." Některé děti to vyjadřují sebepoškozováním nebo mají deprese. Přesto jsou rodiče - pěstouni, kteří těmto dětem znovu a znovu dokáží říkat:  "Máme Tě moc rádi. Asi Tě něco trápí. Dá se to řešit i jinak." Tito rodiče to nevzdávají. S obrovskou láskou do Boha reagují pěstouni na chování svých psychicky nevyrovnaných, často agresivních dětí. Toto je pravá láska. Láska, která nehledá svůj prospěch, ale která se dává. A má to své viditelné výsledky ! 

Dokázali byste opustit toto dítě? 

A dokázali byste si takové opuštěné dítě vzít do své péče?

"Ježíš se setkal se zraněným lidstvím, pohladil trpící tváře, uzdravil zlomená srdce a osvobodil nás z řetězů, které vězní naše duše. Tímto způsobem nám ukazuje, jaká bohoslužba je Bohu nejmilejší: péče o bližního." Tato slova pronesl papež František v lednu 2022. 

Jaké zprávy nejčastěji slyšíme? Šokující? Pobuřující? Neštěstí, nebezpečí či skandály? Myslíte si, že v Ježíšově době nebo v jakékoliv jiné době se měli lidé lépe? Vždycky byli vrahové, lupiči a podvodníci, bylo i zemětřesení, hurikány a výbuchy sopek. A o čem mluvil Pán Ježíš? Pán Ježíš mluvil o Lásce. Evangelium znamená RADOSTNÁ ZVĚST.  Proto budeme tady sbírat radostné příběhy, povzbuzující zprávy z letošního jara a léta. Posílejte je na adresu [email protected] Každý příběh či reportáž o radosti nebo o zážitku s Pánem Bohem potom v září odměníme. Zprávy budou publikovány tady na tomto blogu.

Kulatý stůl na TV Noe představí arcibiskupa Stojana

Oslavy 14.5.2o23 v Ludslavicích 

Rád bych se dnes s vámi trochu zamyslel nad Božím milosrdenstvím, které jsme oslavili  2.neděli velikonoční.

Rady papeže Benedikta XVI., jak být každým dnem o něco svatější

Pomáhejme si navzájem, řekl papež František

Vlastně stačí, že je ON, a já ukrytá v něm.

Člověk šel tmavým lesem. V jedné ruce držel svítilnu, ve druhé hůl. Potkal ho příjemný muž, který se nabídl, že ho lesem doprovodí a povídá mu: "Ty o hodně přicházíš. Netrháš si maliny ani jahody když máš plné ruce. A co hub tady roste! Mohl by ses najíst a ještě přinést něco i domů. Ale já ti pomohu! Dej mi svou svítilnu i hůl, neseš je zbytečně, a budeš mít prázdné ruce, půjde se ti líp a natrháš si všecko, co budeš chtít a co tento les nabízí." Poutník tedy tomuto slušnému "loupežníku" dal svítilnu i hůl. "Loupežník" však neřekl, že jsou pár metrů od okraje propasti. (Příběh dle vyprávění Maxe Kašparů na rádiu Universum)

"Hlavně to zdraví..." přejeme si často k novému roku. To znamená, že zdraví považujeme snad za nejdůležitější v našem životě. Jak by ne, jedině ve zdraví máme svobodu dělat vše, co chceme. Nemoc nás omezuje - od toho je také její název "ne-moc" neboli bezmoc. Člověk v nemoci je bezmocný.

Dnešní věda už ví, že na nemoci se podílí nejen viry nebo bakterie, ale i celková psychika člověka, jeho životní styl, strava, stres, prostředí, ale i genetika a první roky života... zkrátka mít moc nebo nemoc je věc psychosomatiky. Podílí se na ní také psýché neboli duše.

Židé považovali nemoc - či nějaké postižení, zřejmě jen za důsledek hříchu. Jinak by se neptali: „Pane, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ (Jan 9,1) Ježíš jakoby toto přesvědčení potvrzoval při uzdravení ochrnutého, kterému řekne: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."  Ale učedníkům při uzdravování onoho slepého odpoví:  „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky..." (Jan 9, 3)