Blog farnosti

Člověk šel tmavým lesem. V jedné ruce držel svítilnu, ve druhé hůl. Potkal ho příjemný muž, který se nabídl, že ho lesem doprovodí a povídá mu: "Ty o hodně přicházíš. Netrháš si maliny ani jahody když máš plné ruce. A co hub tady roste! Mohl by ses najíst a ještě přinést něco i domů. Ale já ti pomohu! Dej mi svou svítilnu i hůl, neseš je zbytečně, a budeš mít prázdné ruce, půjde se ti líp a natrháš si všecko, co budeš chtít a co tento les nabízí." Poutník tedy tomuto slušnému "loupežníku" dal svítilnu i hůl. "Loupežník" však neřekl, že jsou pár metrů od okraje propasti. (Příběh dle vyprávění Maxe Kašparů na rádiu Universum)

"Hlavně to zdraví..." přejeme si často k novému roku. To znamená, že zdraví považujeme snad za nejdůležitější v našem životě. Jak by ne, jedině ve zdraví máme svobodu dělat vše, co chceme. Nemoc nás omezuje - od toho je také její název "ne-moc" neboli bezmoc. Člověk v nemoci je bezmocný.

Dnešní věda už ví, že na nemoci se podílí nejen viry nebo bakterie, ale i celková psychika člověka, jeho životní styl, strava, stres, prostředí, ale i genetika a první roky života... zkrátka mít moc nebo nemoc je věc psychosomatiky. Podílí se na ní také psýché neboli duše.

Židé považovali nemoc - či nějaké postižení, zřejmě jen za důsledek hříchu. Jinak by se neptali: „Pane, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ (Jan 9,1) Ježíš jakoby toto přesvědčení potvrzoval při uzdravení ochrnutého, kterému řekne: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."  Ale učedníkům při uzdravování onoho slepého odpoví:  „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky..." (Jan 9, 3)

Adventní doba se nese ve znamení výroku proroka Izaiáše: "Připravte cestu Pánu".  Připravuje někdo z nás CESTU? Opět jeden z biblických obrazů, který slyšíme, ale konkrétní skutky v nás mnohdy nevyvolává. V adventu připravujeme jiné věci než nějakou cestu: dárky, stromek, výzdobu, cukroví, přáníčka... Možná se snažíme  být laskavější anebo navštívit ty, které jsme už dlouho neviděli. Chápeme, že toto je taky CESTA k větší lásce v našem srdci, a s tím se spokojíme. Stačí to? Když jsme spokojeni s tímto málem, zůstáváme pouze vlažnými křesťany - advent co advent, půst co půst... Slyšíme, že se máme obrátit anebo připravit cestu Pánu, a tak to posloucháme a myslíme si, že už jsme ji připravovali dvacetkrát, čtyřicetkrát nebo šedesátkrát, (podle toho, kolik je nám let) a že se všechno opakuje a žádnou novou stezku nevyrovnáváme...

Ale...

Přinášíme tip na dvě knihy, které mohou být dobrým dárkem pro třeťáčky. Obě si také můžete prohlédnout nebo zapůjčit ve farní knihovně každou středu ve 14 hodin a každý čtvrtek v  19 hodin (mimo svátky a prázdniny).

Překladatel Bible, Martin Buber, vyprávěl, že ho jednou oslovila nějaká dáma a zeptala se ho: Řekněte mi, pane Bubere, jak mohu milovat svého bližního, když samu sebe nemiluji?"

Martin Buber věděl, že s překlady Bible do jiných řečí jsou velké potíže. Spolu s kolegou Rosenzweigem ověřovali zpětně svůj text, aby přišli na jiné překlady, které by snad lépe vystihovaly původní smysl. Konečně napsali: "Miluj bližního svého, protože je jako ty!"

Maria, Matko, Ty, která jsi držela v rukou děťátko z jeslí a mrtvého z Kalvárie, chraň nás ode všech klamných nadějí, kvůli kterým bychom s styděli za jeho chudobu a za jeho kříž.

Pane Ježíši, dej ať přijmeme svůj kříž. Kříž skrytý v telefonu, který nám brání zavolat. Kříž skrytý v našem peru nebo klávesnici, který zpožďuje naši korespondenci. Kříž, který se skrývá v naší práci a působí, že se bojíme pondělka, že jsme podráždění nebo uspěchaní. Kříž, který se skrývá v životě a má za následek to, že se nudíme nebo děláme zbytečné věci. Kříž, který objevíme ve smrti a který nám vhání slzy do očí...

Duchu svatý, Přijď! A veď nás! Na zalidněné schody. Do metra. Do temných ulic. Na nádraží. Dej, aby můj krunýř nebyl pro tebe překážkou. Ať se modlím za všechny lidi, které potkám.

Bože, Otče náš, dej, abychom milovali láskou, která není z člověka, ale abychom milovali láskou, která je z Boha. 

Moje oči, moje ruce, moje ústa patří tobě! Zde jsou má ústa, aby ses na lidi usmál. Zde jsou mé oči, aby ses na ně s láskou podíval. Zde je můj hlas, abys je potěšil. Zde je mé srdce, abys je miloval.

Ať se nám nestýská ani po druhovi, ani po přítelkyni, která by pochopila všechno, co máme na srdci, ani po sladké hodince v koutě kostela ani po oblíbené knížce ani po křesle a televizi doma.

Dej nám, ať nestahujeme Krista na úroveň světa, ale ať pozvedáme svět na úroveň Krista.

(Madeleine Delbrelová)

MOŽNÁ SE PO NÁS, POKUD JSME TADY NA ZEMI, NEŽÁDÁ VÍCE, NEŽ ABYCHOM ROZZÁŘILI JEDEN OBLIČEJ. (Hilde Domin)

Kdo je pro vás světlem? Kdo vám vytvořil úsměv na tváři? Napište nám o tom! Na adresu [email protected]

Nechci přinášet "dříví do lesa" - další názory do "názorového pralesa" výchovy. O dnešní době se dá říct vzhledem k výchově dětí - co člověk, to názor. Dnes se styly výchovy nerůzní jen mezi národy nebo mezi generacemi, ale i mezi mladými rodiči jsou obrovské rozdíly ve výchově a v komunikaci s dětmi - podle toho, co zažili jako děti a podle toho, co si o výchově přečetli, slyšeli a co se jim líbí. Mohou si vybrat. 

Avšak nevěřím tomu, že by se lidský (dětský) mozek měnil z generace na generaci tak rychle jako názory na jeho výchovu. Věřím tedy tomu, že musí být něco univerzálního. Nějaké opravdu jednoduché pravidlo.

Možná dáváte přednost poslechu před čtením. Není nic jednoduššího, než si (zdarma přes internet) pustit některou knihu z audioarchivu Radia Proglas. Naleznete zde neuvěřitelných 93 knih! Všechny jsou přehledně seřazeny podle abecedy a po rozkliknutí si je lze pouštět po jednotlivých kapitolách. 

Čtení na pokračování - Radio Proglas

Arcidiecézní setkání mládeže  18. - 19.11. 2o22 v Olomouci

Od 13. do 20. listopadu 2022 bude probíhat Týden modliteb za mládež. Smyslem této akce je zaměřit život církve na mladé lidi, ve kterých církev vnímá svoji budoucnost. Každý se může zapojit, a to ve společné modlitbě nebo i ve své osobní.

Jistě jste zaregistrovali, že hlava naší církve navštívila 4.11. 2022 muslimskou radu starších v mešitě v paláci Sakhir. Rada starších podporuje mír v islámských komunitách. Myslím, že stojí za to vzít si ze  slov našeho papeže příklad lásky k bližním:

Přicházím k vám jako věřící v Boha, jako bratr a poutník pokoje. Přicházím k vám, abychom šli společně v duchu Františka z Assisi, který říkával: "Pokoj, který hlásáte ústy, mějte ještě hojněji ve svých srdcích" (Legenda tří druhů, XIV,5). Zaujalo mne, že v těchto krajích je zvykem při vítání hosta nejen podat mu ruku, ale také přiložit ruku k srdci na znamení náklonnosti. Jako by člověk druhému říkal: nejsi vzdálený, ale vstupuješ do mého srdce, do mého života. Také já s úctou přikládám ruku k srdci, hledím na každého z vás a dobrořečím Nejvyššímu za tuto příležitost k setkání.

Věřím, že se stále více potřebujeme setkávat, vzájemně se poznávat a brát si jeden druhého k srdci, dávat přednost realitě před idejemi a lidem před názory, otevřenosti vůči nebi před vzdáleností na zemi, bratrskou budoucností před nepřátelskou minulostí. Potřebujeme překonávat předsudky a dějinná nedorozumění ve jménu Toho, který je Zdrojem pokoje. 

Arcidiecézní centrum mládeže Olomouc zve k modlitbě za kněze. Podrobnosti najdete v článku.

Člověk se narodí. Tím je povolán Bohem k životu.

Stejně tak se rodí spousta jiných tvorů. C.S. Lewis však poukazuje na to, že se člověk od ostatních živočichů liší mimo jiné nepředvídatelností svého jednání. Chování zvířat je předvídatelné: Například každá kudlanka sní samečka. A neomlouvá se. Prostě to tak je. Oproti tomu každý labutí pár si je věrný celý život. Nikdo z labutí se tomu nediví ani to neobdivuje. Prostě to tak je. Nemůžeme říct že kudlanka je nemorální a labuť morální. Nebo snad že labutě jsou Bohu bližší než kudlanky nebo že snad mají lásku. Jsou tak "naprogramovaní", nemohou se rozhodnout jinak. Pouze lidé své chování ovlivňují. A mění se. U žádného člověka nemůžeme říct: "Prostě takový je a jiný nebude."

Pouze u lidí můžeme říct, že jsou "voláni" k Lásce.