Blog farnosti

Bylo mi dvanáct let. Na návštěvu k nám přišla sousedka a povídala, co právě viděla ve městě. Zaslechla jsem ten rozhovor a přemýšlela nad ním:

Logicky to tak funguje - když se o něco snažím, když trénuju, když něčemu věnuji čas, tak bych měl vidět výsledky. Jestliže mě přijmou do týmu extraligových hráčů, znamená to, že něco umím, a taky že musím ještě víc makat, abych nezklamal - a abych dostal odměnu, třeba medaili.

Když se člověk třeba přihlásí k biřmování, musí taky něco "vykonat". A není toho málo. Musí se účastnit příprav, napsat dopis, přečíst evangelium, žít podle desatera.... a "za odměnu" dostane toho Ducha svatého. NENÍ TO TAK! Jestliže to teda někdo "nezvládne", jestliže je slabý, klesá opakovaně v některém bodu desatera, má komplikace v životě a nedaří se mu číst Bibli... Co s tím? 

Ahoj. Já jsem Dominik. Je mi patnáct a stalo se mi něco nečekaného, a zároveň se mi vlastně plní i mé největší přání. Ale povím vám o sobě od začátku: Můj táta je kovář a máma švadlena. A lidi jim moc neplatí. Ale to nevadí. I když je nás doma 11 věčně hladových dětí, vždycky se o sebe nějak postaráme. Máme se rádi a je u nás veselo - vymýšlíme si vtipy, předvádíme různá divadla, až jde někdy rodičům z nás "hlava kolem". 

...A navíc to přece dělají všichni.

Slevíš ze svého požadavku jednou, pak podruhé... a pak už to přestaneš řešit, protože je dost náročné zase nastavit původní pravidla. Svět se nezbořil při porušení jednou, nezboří se ani podruhé. Jaké máte zkušenosti?

Čus kámo.

Taky jsou Tvoji rodiče každý jiný a ty nevíš, koho poslouchat, kdo má pravdu? Můj táta nadává mámě, ať mi neplete hlavu s Ježíšem, který žil před 350 lety, protože už máme dost bohů, starších a mocných - jak římských, tak afrických. (Bydlíme totiž na severu Afriky.) Tak na co ještě přibírat dalšího boha? Táta se modlil k bohům aby mu dali peníze, a dostal peníze i významné postavení - kariéru římského úředníka, takže  jiné další bohy nepotřeboval. Nepochopil jsem, proč se máma modlila zrovna k tomu Bohu, který byl chudý jak nejubožejší žebrák a k tomu ještě visel na kříži. 

Co obdivujete na svých rodičích, prarodičích nebo přátelích? Někdo umí péct dobré buchty, jiný třeba opravit elektřinu či auta. Děti, když vidí na někom něco zajímavého, chtějí ho napodobovat a naučit se to také.

Stejně na tom byli i Ježíšovi učedníci - ti obdivovali Ježíše.

Jednou jsem se Ježíše ptala: "Máš mě rád?" On ihned poslal svého přítele (ptáčka rehka zahradního), ten si stoupl doprostřed cesty a zakýval (ocáskem i hlavičkou) na souhlas. 

Ale pak jsem měla otázek víc. A Ježíš mi už žádnou odpověď nedal. Ani jsem ho nikde neviděla, nevnímala, byl strašně daleko, vzdálený... Chtěla jsem s ním mluvit v modlitbě - nešlo to. Tak jsem mu napsala dopis. Napsala jsem mu jako příteli, který je právě daleko. Napsala jsem mu o tom, co dělám a co prožívám. A že mi tu chybí. Až po letech jsem se dověděla, že to, co jsem mu psala, se také může nazvat duchovní deník.

Biřmovancům biskup doporučil absolvovat v rámci přípravy na biřmování alespoň jeden duchovní rozhovor. Co si pod tím představit? 

Každý se asi téměř denně podívá do zrcadla a zkontroluje, zda je čistý, učesaný, zda může vyjít ven. Bez zrcadla bychom moc nezjistili, jak vypadáme. Kontrolujeme také jak vypadá naše duše?

Když slavíme hody, neboli oslavu svátku patrona nějakého kostela, není to jen oslava činů svatého v minulosti, není to jen připomínka jeho dávného života. Hody jsou oslavou toho, že daný svatý žije DNES. 

V Kurovicích jsme na svátek svatého Jindřicha oslavovali jeho manželku - svatou Kunhutu. Co nám tato žena může říct dnes?

Chcete mít svoji farnost v kapse? Stačí si stáhnout mobilní aplikaci Farnost do kapsy (a přesvědčit svého faráře, aby farnost přešla na systém IS Omnia)! Podrobnosti se dozvíte dále v článku. 

Tři slova… Tři krátká slova, která jsou obecně srozumitelná… Slova, která opakujeme při každé mši a málokdy si plně uvědomujeme jejich význam. Dej nám mír…