Konec 38.verše,1. kapitoly Lukášova evangelia. Již potřetí, a naposledy, se zamýšlíme nad tímto veršem, dnes tedy nad zakončením. Maria jako jediná z lidí byla bez hříchu. Maria jako nikdo z nás mluvila s andělem. Jediná Maria. Ale anděl odešel. Maria zůstala sama. Neměla se s kým dále poradit. Přišly nesmírně bolestné chvíle. Ale už nic neslyšela. Žádné další Boží Slovo, žádná útěcha. Nikdo z lidí jí nemohl porozumět. Ona, která mluvila s andělem, se nedočkala dalších zpráv, ujištění ani pomoci. Musela věřit, že to, co jednou slyšela, platí pro vždy, ať se stane cokoliv.
V noci po narození Ježíše ji Josef vzbudil, že musí rychle utéct, protože dítěti jde o život. Mohla se logicky ptát "Jak to? To Bůh nemůže nic udělat? Nemůže toho Heroda zabít?" Místo toho Herodes zabil spousty nevinných dětí. Bůh neulehčuje úděl zde na zemi ani svým milovaným a vyvoleným. Maria se stala psancem, uprchlíkem v cizí zemi. A což teprve když jejímu Synovi, Božímu dítěti, probodli bok a mrtvého jí ho pak v noci položili do klína. Bolest Matky se nedá vypovědět. A Bůh mlčel.
Číst dál