"Naši rodiče i učitelé nám od malička vštěpují, že uspět v tomto světě je naší povinností. Celý život se soustředíme na to, abychom stoupali k nějakému úspěchu. Okolí nás nutí získat co nejvíc znalostí, být lepší než druzí. Již od první třídy ve škole se soutěží a srovnává. A dokonce i láska se stává něčím, co je třeba dobývat, anebo co je odměnou pro vítěze. Život je prezentován jako řada bitev. Když vyhráváme, naplňujeme tak očekávání našeho společenského prostředí. A když prohráváme, viníme z toho naše osobní nedostatky." (Henri Nouven) Jaké to má pro společnost důsledky? Jde to i jinak?

ČLOVĚK BYL STVOŘEN K DIALOGU

Giovanni Battista Montini, pozdější papež Pavel VI., svatořečený 14.10. 2018, byl ztělesněním tohoto tvrzení, které má základ již v Bibli, kdy Bůh vede dialog s člověkem, anděl s Marií...

"Dialog je NEZBYTNÝ pro základní dobro člověka, pro mír." Tento výrok, a s ním spojená otevřenost ducha a schopnost naslouchat, jsou charakteristickými znaky osobnosti svatého papeže Pavla VI., který dovedl do konce II. Vatikánský koncil. Řekl, že DIALOG, KTERÝ VEDE CÍRKEV, MUSÍ BÝT BEZ OMEZENÍ A PŘEKÁŽEK. 

Papež František napsal na základě synody o mládeži v roce 2018 dopis mládeži s názvem Kristus žije. Mezi mnoha úvahami nad životem mladých zaznívá i překvapivá zkušenost: V některých částech světa se dospělí nesnaží anebo neumí předávat základní životní hodnoty. Osvojují si nepřirozený mladistvý styl. Vztah mezi mladými a dospělými je tak vystaven riziku, že je postaven na rovinu kamarádství, odehrává se na citové rovině, ale neobsahuje výchovný a kulturní rozměr. Sami mladí lidé upozornili na to, že takový styl brání předávání víry. 

Na co se ptal Ježíš? Někdy odpovídá otázkou na otázku. Pozná úmysl tazatele. Podle článku "Ježíš je otázka" v internetovém časopise "Křesťan dnes" najdeme v evangeliích 307 Ježíšových otázek. Když si tedy evangelisté tyto otázky zapamatovali a zapsali je, usuzuji z toho, že byly pro učedníky důležité, a tedy mohou být stejně tak důležité i pro dnešní křesťany, kteří se za Ježíšovy učedníky také chtějí považovat, ale i pro všechny ostatní, kteří tak mohou Ježíšovo myšlení více poznávat.

Vybrala jsem pouze 8 samostatných otázek, které Pán Ježíš položil. Zodpovězme i my Ježíšovi každý z nás, sám za sebe. 

Sedíme spolu v kruhu. Každý může svobodně říct svůj názor, ať už je jakýkoliv. Všichni jsou přijímání takoví, jací jsou. Postoj druhého si vyslechneme, a možná s ním nebudeme souhlasit, ani nemusíme, ale třeba nás zkušenost druhého obohatí. Možná, že svůj pohled na život vidíme pouze ze své životní zkušenosti, avšak ostatní mohou mít zkušenosti naprosto odlišné. Je tedy logické, že v některých situacích reagují jinak než my anebo mají jiný žebříček hodnot. To je prostor pro dialog - vzájemné naslouchání, hledání a nacházení dostatečných důvodů pro naše vlastní názory, postoje i činy. Dialog vedeme s tím, že jsme ochotni změnit i svůj názor, pokud by pro to byly dostatečné důvody. Vedeme někdy v našem životě skutečný dialog? Jak často?

Každý člověk nás může obohatit. Třeba jen tím, že se dívá na tu samou skutečnost z jiného úhlu pohledu. 

Byla jsem na Hostýně s lidmi s mentálním postižením. Procházeli jsme jednotlivá zastavení křížové cesty. U každého reliéfu jsem se zeptala svého spolupoutníka "Co dělá Pán Ježíš?" Očekávala jsem, že nějakým způsobem řekne název daného zastavení, ale onen poutník "nedotčený" klasickými názvy jednotlivých zastavení mi odpověděl vždy slovem nebo jednoduchou větou, která by mě nenapadla. Viděl to, čeho bych si nikdy nevšimla. Nechte se tedy pozvat na křížovou cestu pohledem jiného "Božího přítele". Můžete rozjímat nad jeho odpověďmi. (Ty jsou napsané tučně.)

Rozvedení manželé. Rozhádaní (ne)přátelé. Rozdílná náboženství. Válčící národy. Kdo je spojí? Nejsou to dva břehy téže řeky? Řeky lásky? Most se dotýká obou břehů. 

Co je tím mostem? Jak sjednotit rozdělenou lásku? Lidskými silami je to nemožné. Denně se přesvědčujeme, že sám "dobrý člověk" nic nezmůže proti opakujícímu se  zlu.

Právě probíhá týden modliteb za jednotu křesťanů. Modlitby za tuto jednotu probíhají na obou "stranách řeky", ve všech proti sobě válčících státech.

Konec 38.verše,1. kapitoly Lukášova evangelia. Již potřetí, a naposledy, se zamýšlíme nad tímto veršem, dnes tedy nad zakončením. Maria jako jediná z lidí byla bez hříchu. Maria jako nikdo z nás mluvila s andělem. Jediná Maria. Ale anděl odešel. Maria zůstala sama. Neměla se s kým dále poradit. Přišly nesmírně bolestné chvíle. Ale už nic neslyšela. Žádné další Boží Slovo, žádná útěcha. Nikdo z lidí jí nemohl porozumět. Ona, která mluvila s andělem, se nedočkala dalších zpráv, ujištění ani pomoci. Musela věřit, že to, co jednou slyšela, platí pro vždy, ať se stane cokoliv. 

V noci po narození Ježíše ji Josef vzbudil, že musí rychle utéct, protože dítěti jde o život. Mohla se logicky ptát "Jak to? To Bůh nemůže nic udělat? Nemůže toho Heroda zabít?" Místo toho Herodes zabil spousty nevinných dětí. Bůh neulehčuje úděl zde na zemi ani svým milovaným a vyvoleným. Maria se stala psancem, uprchlíkem v cizí zemi. A což teprve když jejímu Synovi, Božímu dítěti, probodli bok a mrtvého jí ho pak v noci položili do klína. Bolest Matky se nedá vypovědět. A Bůh mlčel. 

Druhá část Mariiny odpovědi archandělu Gabrielovi. 

Abychom mohli odpovědět i my stejně jako Maria, potřebujeme k tomu dvě podmínky - ZNÁT a CHTÍT. Nějakým způsobem poznat, uslyšet Boží slovo určené konkrétně pro můj život. A zároveň chtít, aby se slovo Boží naplnilo i v mém životě. A to vyžaduje i jistou odvahu.

Tak odpovídá Maria andělovi.

Jsem i já služebnice? Jsem i já služebník? Komu sloužím? A sloužím vůbec někomu? Jsem ochotný posloužit doma svým blízkým a udělat jim radost třeba i drobnou službou? Jsem prospěšný? Jsem oddaný své firmě, své práci, své rodině...? Chci pro ně i něco obětovat?

Jsou profese, které vyžadují službu lidem. Tam se přímo říká: "Jdu do služby." Lidé v pomáhajících profesích mnohdy obětují svůj spánek, zdraví, nervy, pohodlí i volný čas ve službě druhým. Takových je však v populaci menšina.

Maria byla "ve službě" celým svým životem. Bez jakéhokoliv hříchu sloužila každičkou chvilku svého života Bohu.

Jeden člověk se zeptal slepce: „Věříte, že vás Bůh může uzdravit?“ Odpověděl:
„Samozřejmě, že tomu věřím.“

Potom se ho zeptal: „A modlíte se za své uzdravení?“
Muž odpověděl: „Ne, nemám na to čas.“

„Jak to myslíte?“ Odpověděl: „Všechen čas,
který mám, trávím tím, že děkuji Bohu za všechno, co mi dal. 

Advent je příprava na příchod. A kdo o příchodu Mesiáše ví lépe než jeho Matka - Panna Maria? Jak se na Jeho příchod připravovala ona? Jaký měla "adventní kalednář"?

Pro Marii začal její advent dvěma větami od anděla - šokující zprávou, která byla pro okolí přinejmenším nepochopitelná a pobuřující. 

Zamysleme se společně, jak následovat Marii, aby se Boží vtělená Láska narodila i v našem srdci. Jak se znovu narodí Spasitel v naší rodině? Jak by mohl přijít do chlívku (anebo do paláce) mého života?

Vzniká křesťanská online filmotéka...

Na pódium na Mladifestu 2023 v Medjugorii přišli pohlední mladí manželé se třemi krásnými dětmi. Žena – Španělka, povídala, jak přijela poprvé do Medjugorje vlastně z donucení a místo modliteb chodila pít pivo. Jedním z číšníků v oné hospodě byl její budoucí manžel. Po několika letech manželství přišla (v době Covidu) tak velká krize a nenávist mezi manžely, že se žena s nejmladší dcerkou vrátila do Španělska a manžel se dvěma malými syny zůstal v Bosně a Hercegovině. Co dál? Manželé měli pocit, že se nikdy neměli brát. 

Bola to Božia Prozreteľnosť, že som sa dostal aj do takých domov, ktorým hovoríme verejné. Ako to tam vyzeralo? Veľká miestnosť, v prostriedku stôl s kartami, dookola postele a na nich sa striedali muži a ženy. Ani sa nehanbili ísť do inej izby. Pomyslel som si: "Kde som to prišiel?"