Zkusili krizi řešit s poradci, psychology, a kněz tomu manželovi také doporučil nějakého dalšího muže. Manžel na něj vychrlil všechny výčitky, které měl vůči manželce. Ten muž na to odpověděl jen to, že jeho posláním je se modlit. Nabídl společnou modlitbu za odpuštění. A řekl, že může tuto modlitbu nabídnout i své ženě. On nejprve nevěřil, že by se jeho žena začala také modlit – nevěděl, že i ona se trápí a že i ji Bůh oslovil. A tak oba manželé na tom pódiu vydali svědectví, jak jim tato modlitba znovu spojila rozbité manželství. (Ta manželka je zdravotnice, tak i když tomu moc nevěřila, třikrát denně se modlila stejně tak, jako kdyby brala antibiotika). Toto jsou jejich slova a modlitba:
Jestliže jsi plný nenávisti, budeš šířit nenávist. Vytváříš malé boje mezi lidmi. A přitom se ptáš „Bože, proč jsi dopustil války?“ Na podvědomé úrovni se tak uzavíráš pro Boží milost a odpuštění. Boha nemusíme chápat, Boha je potřeba milovat. A naučit se milovat všechny tak jako On miluje.
- Odpustit Bohu. V první řadě je potřeba uvědomit si své výčitky vůči Bohu. Proč to všechno dopustil. Jak se může dívat na utrpení? Odpustit Bohu mohu například touto modlitbou:
BOŽE, DEJ MI MILOST, ABYCH PŘIJAL TVOJI VŮLI.
PŘIZNÁVÁM SVOJI PÝCHU.
PROSÍM TĚ O ODPUŠTĚNÍ, ŽE JSEM SE SNAŽIL/A BÝT BOHEM VE SVÉM ŽIVOTĚ.
ODPOUŠTÍM TI, PANE, VŠECHNY VĚCI, KTERÉ NECHÁPU A KTERÉ JSEM TI VYTÝKAL/A. DEJ MI MILOST, ABYCH PŘIJAL/A TVOU VŮLI.
- Odpustit druhým lidem. Odpuštěním se otevřou oči duše. Sám člověk nedokáže odpustit, zvlášť, když je oběť. Ale dokáže to Bůh. Pokud mi někdo ublížil, modlím se modlitbu odpuštění nahlas. Při řeči se totiž v našem mozku tvoří mechanismus, který mění kritéria našeho prožívání – i když jsme ještě úplně neodpustili, tak odpuštění vědomě nahlas hledáme a nakonec se stane, že skutečně odpouštíme i srdcem. Lidské vztahy se nedají zakládat na kompromisech ani na úctě ani na komunikaci, ale jedině na odpuštění. Uznáváme tak lidskou přirozenost, že každý člověk hřeší, a tedy každému Bůh odpouští – chci tedy odpustit i já. I když to sama nedokážu. Modlím se proto:
ODPOUŠTÍM, PANE, DÍKY TVÉ MILOSTI, VŠEM LIDEM, KTEŘÍ MI ZPŮSOBILI BOLEST, KTEŘÍ MĚ ODSUZOVALI. ODPOUŠTÍM VŠEM INSTITUCÍM, ŽEHNÁM JIM, A PROHLAŠUJI JE ZA SVOBODNÉ A NEVINNÉ.
ŽÁDÁM O ODPUŠTĚNÍ VŠECHNY, KTERÉ JSEM URAZIL/A. ŽÁDÁM JEJICH ODPUŠTĚNÍ. JESTLI JSEM UDĚLAL/A NĚCO, CO JE VEDLO KE HŘÍCHU, DEJ MI MILOST, ABY MI ODPUSTILI.
- Odpustit sám sobě. To může být nejtěžší. „Nechci dělat chyby.“ – To je duchovní faleš a pýcha. Pokora je pravdivost poznání jak mého hříchu, mých nedostatků a slabostí, tak mých darů. Někdy nás pronásledují výčitky svědomí. Musím i odpustit sám sobě, že jsem se třeba zklamal nebo že jsem chtěl něco předstírat. A někdy si naopak zbytečně dáváme za vinu něco, co jsme nemohli ovlivnit. Chci být naprosto pravdivý jak k druhým, tak k sobě. Je důležité třikrát zopakovat:
S TVOJÍ MILOSTÍ, PANE, ODPOUŠTÍM I SAMA SOBĚ.
Amen
