Dnešní svět již na službu zapomíná. Víc se mluví o právech, seberealizaci, mzdě... a nemluví se o oddanosti, věrnosti, oběti a službě. O oddaných služebnících svých pánů se dozvídáme dnes již jen z historických pramenů - například v roce 1880 tvořily služky téměř 45 procent obyvatelek Prahy. I moje prapratetička obětavě a nezištně sloužila od mládí až do stáří v jedné rodině a máme po ní od této rodiny obraz s poděkováním, který dostala od nich na památku jako výraz vděčnosti. Rodinné služebné zůstávaly svobodné. Neměly ani žádné jmění.
A přece Ježíš říká: "... kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej” (Mt 16, 25)
Někdo si myslí, že má život ve svých rukou. A pak přijde nečekaná událost, zrada či nemoc, a člověk si často neví sám se svým životem rady. Příliš se upnul na to, že svou identitu, svůj život, budoval na něčem, co není stabilní.
A je něco na světě vůbec stabilní? Jediná jistota v životě je: Jsem Boží dítě. Bůh mě miluje.
Není tedy lepší zapomenout na své plány, prestiž, peníze a kdoví co ještě? A každý nový den přijímat z Božích dlaní jako DAR a každé ráno říci:
Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova.
Přijímám dobré i to, co se mi nelíbí. Věřím Ti, Bože.
Budu se snažit Ti sloužit a milovat druhé bez nároku na odplatu.
A ještě poznámka "pod čarou" na závěr: Skauting je postavený na třech pilířích:
Služba Bohu (sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce)
Služba bližním (duší i tělem být připraven pomáhat)
Služba sobě (plnit povinnosti vlastní)
Toto slibuje na svou čest každý skaut.
Heslo skautů a skautek ("roverů - poutníků" od věku 15 let) je : "Sloužím".
Nebyla tedy Panna Maria vlastně první skautkou?
