1. Návštěva archanděla se nemohla odehrát jen tak náhodou. Mariino srdce bylo připravené naslouchat Božímu hlasu, bylo čisté, dá se říci neustále se modlící neboli neustále hovořící s Bohem a zároveň naslouchající Bohu. První náš pokus o napodobení a následování Panny Marie v adventu tedy bude NASLOUCHAT. 

  • Naslouchám doma členům své rodiny? Nepřeslechnu potřeby a třeba i nevyřčená přání svých blízkých? Naslouchám v zaměstnání?
  • Naslouchám Bohu? Udělám si denně chvilku ticha pro naslouchání tomu, co říká mé srdce?

2. Maria bezvýhradně PŘIJÍMÁ, co jí Bůh prostřednictvím anděla sděluje. I když ví, že bude mít nesmírné komplikace v životě a že je za to vystavena trestu smrti ukamenováním, SOUHLASÍ. Kdo z nás by odpověděl "ano" na takový riskantní podnik? 

  • Přijímám s díkem vše dobré z Boží ruky? Děkuji Bohu za každou chvilku, kdy mám co jíst, kdy mohu žít v míru, bezpečí a přátelství, kdy mám střechu nad hlavou? Přijímám i nesnáze v životě jako příležitost k oběti z lásky k Bohu?
  • Přijímám pokorně i nemoci a snažím se ve všem hledat Boží vůli, Boží vedení? Odpovídám Bohu s vírou "ANO" a odevzdávám se do Jeho rukou? Důvěřuji Bohu více než lidem?

3. Maria, ač byla snad teprve čtrnáctiletá, těhotná, se vydala sama přes hory ke své staré tetě Alžbětě, která potřebovala pomoct. Jiná mladá dívka by se možná hroutila, že nemá nikde oporu a hrozí jí smrt, hledala by sama psychologickou pomoc... Maria nemyslí na sebe. Jde POMÁHAT druhým. 

  • Maria na nic nečekala a šla pomoct tam, kde bylo potřeba. Jsem také tak pohotov/á a ochotný/á ihned ke službě potřebným v rodině, ve farnosti, v zaměstnání...?
  • Kdy jsem se naposled staral/a o nejstarší příbuzné, členy naší rodiny? Myslím i na vzdálenější příbuzné? Necítí se osaměle? Píšu alespoň vánoční pohled starším a vzdálenějším příbuzným? Myslím na lidi, kteří mi v životě pomohli? Nezapomínám na ně? Vyjadřuji jim vděčnost? 
  • Nezlehčuji situaci lidí, kteří nemají co jíst anebo trpí válkou? Zajímám se o situaci v chudé části světa? Jak pomáhám druhým? Nehledám výmluvy?

4. Maria byla u Alžběty asi tři měsíce. Tak dlouho, jak bylo potřeba. Alžběta se z Mariiny návštěvy radovala, a stejně tak radostně jí odpověděla Marie. V jejich radosti z Božího požehnání neměl místo lidský strach. Alžběta neměla strach, jak bude na stará kolena probíhat její první porod, Marie neměla strach z ukamenování a z veřejné pohany, z toho, že ji opustí její snoubenec... 

  • Sloužím druhým také tak dlouho a tím způsobem jak potřebují? Anebo jen formálně splním povinnost a věnuji se zase tomu, čemu chci, co mě baví?
  • Raduji se ze setkání s druhými? Usmívám se na lidi, které potkávám? Umím říct povzbudivé, pěkné slovo?
  • Jak probíhají mé návštěvy rodiny či přátel? Stěžujeme si, kritizujeme, anebo prožíváme radostný čas spolu? "Velebíme" také Boha a radujeme se vzájemně z darů, ze schopností, které nám Bůh dal? Obohacujeme se navzájem?
  • Raduji se z toho, že druhý něco umí nebo má, co já ne, anebo spíše závidím?
  • Mám z něčeho ve svém životě strach, obavy? Strach není nikdy od Boha - Bůh říká v Bibli 365x "Nebojte se". Jak se mohu zbavit svých strachů? 

5. Maria se vrátila domů a Josef Marii přijal, protože uvěřil snu od Boha. Josef měl sám jistě jiné plány se svým životem - zřejmě měl představu o "normální" rodině.  A pak najednou jeho snoubenka otěhotní, on ji má rád, tak ji nechce kamenovat, ale ve snu se dozví, že čeká Božího Syna. Jak s tím má žít jako její manžel, on, obyčejný tesař? A Marie? Ta MLČELA. Nechala Josefa, ať si s tím s Boží pomocí poradí, ať se sám rozhodne. Dala mu naprostou SVOBODU. Nic mu nevysvětlovala, nepřemlouvala ho, nedělala žádné scény.

  • Umím mlčet jako Maria? Umím udržet tajemství? Nepodléhám nactiutrhání? Nemluvím o druhých zbytečně? Říkám druhým jen to, co je pravdivé a zároveň pro ně dobré a užitečné? 
  • Umím čekat? Nechci všechno hned? Mám trpělivost jako Maria, která více jak tři měsíce nevěděla, jak bude Josef reagovat?
  • Nechci druhým vnucovat svůj názor, ovlivňovat je? Dávám druhým svobodu se rozhodnout? Nepřemlouvám? Nemanipuluji?

6. Maria šla s Josefem do Betléma. Podřídila se bez reptání "státnímu" nařízení, ačkoliv cesta byla velice namáhavá a riskantní. Podřídila se svému manželovi. A ten se o ni staral. 

  • Podřizuji se věcem a zákonům či předpisům, které jsou třeba pro mě nepohodlné a namáhavé, ale nemohu je změnit? Dodržuji pečlivě a pravdivě předpisy a nařízení v zaměstnání či ve škole? Nesnažím se "obcházet" některé předpisy nebo zákony? Jsem poctivý/á?
  • Beru vážně desatero Božích přikázání? Beru vážně slova Pána Ježíše? Hledám v Bibli Boží vůli pro svůj život?

7. Josef s Marií nemohli najít místo k noclehu. Nakonec se museli spokojit s chlévem. A tam, pokorně, k nejchudším lidem v zemi, mezi zvířaty na seně, přišel Boží Syn. 

  • Pokora. Ta září z Betléma nejvíce. Nechci být někdy něco víc než chudý, obyčejný člověk? Nesnažím se někdy zapůsobit důležitě, chytře, úctyhodně? Hněval jsem se, když mě někdo ponížil nebo se ke mě nechoval s úctou? Narození dítěte nechtěli Židé přijmout ze strachu před tím, že by se rituálně znečistili - zavřeli tedy před těhotnou ženou dveře. Nezavírám i já před někým dveře?
  • Dokážu se spokojit s "obyčejným chlévem" a být vděčný za "suchou slámu"? Anebo mě ovlivňují reklamy či okolí a chtěl/a bych mít lepší jídlo, oblečení, mobil, bydlení... ?
  • V betlémském chlévě byla čistá sláma a nad chlévem zářila hvězda - kdy jsem naposledy "vyměnil podestýlku" v chlévě mé duše, aby zazářila čistotou jako hvězda? - Kdy jsem byl/a umýt svou duši ve zpovědi?

Po svátosti smíření bude naše srdce připraveno k přijetí právě narozeného Spasitele, Syna Božího, a naše duše bude radostí zpívat chvalozpěv s anděly 

GLORIA IN EXCELSIS DEO.