Možná si lidi myslí, že když je pánem, tak jen sedí a hoduje, ale naopak, tatínek moc doma není, protože má hodně práce, když se má starat o to, aby tolik lidí mělo co jíst, aby mohli v klidu zaset obilí a aby jim domy ani pole nezničili loupeživí rytíři. Když je tatínek doma, tak se modlí. A jí skromně, stejně jako poddaní. Společně děkujeme Pánu Bohu za naši rodinu a za to, že jsme zdraví.

Moje maminka je z Itálie, ze Sicílie. Naučila mě tančit, šila mi krásné šaty, ale hlavně mě učila léčit bylinkami. Všechny Pán Bůh stvořil jako dar nám lidem, abychom je používali pro své zdraví. Stejně tak i pramenitou vodu.

Mám tři mladší sestry a nejmladšího bratra. A musím říct, že maminka nejvíc o bylinkách naučila právě mě. Ostatní sourozenci si spíše hráli, než aby se učili. Mám je ráda. Sestry krásně tančí, zpívají a hrají na nástroje, můj bratříček se začíná učit jezdit na koni. Já tolik nezpívám a netančím, ale spíše trhám kytky a léčivé bylinky v lese. Často mě rodiče nemohli najít, když jsem byla schovaná u své tajné skalky a dívala se na západ slunce. Je kouzelné. Všechno proměňuje – pupen v květ, květ v plod, a semeno z plodu zase v novou rostlinu. Takový zázrak je největší modlitbou každé rostliny. A snad proto rostliny léčí, protože se nikdy nevzepřou řádu, který do nich vložil Stvořitel. Když člověk také poslechne Stvořitele, tak se buď uzdraví anebo se jeho nemoc promění v požehnání.

Je mi patnáct let a maminka mi pověděla, že si mě jako nevěstu vyhlédl pan Havel. Prý mě kdysi viděl na nějakém plese u nás, ale já si ho vůbec nepamatuju. Bojím se.  A zároveň jsem zvědavá. „Poslouchá Pána Boha?“ zeptala jsem se maminky. Odpověděla mi, že ano, že je to prý poslušný rytíř Boží a věrný a oddaný služebník Boha i svého krále.

Tak jsem souhlasila, že se stanu jeho věrnou a oddanou manželkou a budu s ním putovat až na sever Čech. Cesta vede hlubokými lesy, kde největším nebezpečím jsou právě zlí a loupeživí rytíři. Věřila jsem však Bohu, že nás ochrání ve všem. Nejen na pouti přes české země, ale i na pouti celým životem.

Co očekávám od života s Havlem? Nevím. Nechávám to na Pánu Bohu. Vím však, že i v manželství musím využívat k dobru vše, co mi Pán Bůh ukázal a co mě moje maminka naučila. A tatínek mě naučil, že sílu k dobru dostanu, když klečím před Pánem Bohem a když ho přijímám ve Svátosti oltářní.

Ano, musím Ti říct, Pán Bůh naplnit můj život. Ukázal mi, jak mám uzdravovat nemocné. Pomohl nám s manželem postavit nemocnici, kostel i klášter. Svěřil nám čtyři děti. A poslal nám na pomoc i velice hodnou chůvu. A když toto zařídil, tak mě chtěl mít už u sebe. Moje nemoc vedla do nebe. Dívám se teď na všechny rodiny a s láskou objímám všechny děti. Aby všechny mohly okusit tak krásnou Lásku, kterou dal Pán Bůh nám. Podívejte se někdy za mnou do Křižanova nebo do Jablonného v Podještědí!