Po čase ale viděla tatínka zraněného ve válce. Potom maminka moc plakala. Tatínek už nebyl. Anička nevěděla, co má udělat. Byla zlomená. Objímala maminku a chtěla ji utěšit. A maminka jí řekla: "Aničko, když mě chceš utěšit, buď poslušná." Anička pochopila, že modlitby Bůh vyslyší, když je člověk hodný. Najednou měla zájem poslouchat Pána Boha a modlit se.
V pěti letech velice toužila přijmout Pána Ježíše v eucharistii. Otec biskup nařídil, že tak malé dítě se musí vyzkoušet, jestli je schopno pochopit svaté přijímání. Pověřený jezuita tedy Aničku zkoušel. Zeptal se jí:
Které jsou tvé hlavní chyby? – Pýcha a neposlušnost. Je třeba poslouchat hned a rychle, protože i Ježíš poslouchal a ještě poslouchá. –
Kdy poslouchá? – Při mši svaté ve chvíli proměňování. –
Při jakých slovech poslouchá? – Když kněz říká: Toto je moje tělo, toto je moje krev.
Řeholník nad těmi odpověďmi žasl.
V den slavnosti prvního svatého přijímání si Anna napsala na malý lístek: Můj malý Ježíšku, miluji tě. Abych ti udělala radost, dávám si předsevzetí, že chci vždy poslouchat.
Později si Anička do sešitu zapisuje každou oběť, kterou vykoná pro Ježíška. Přeje si obrátit všechny lidi, aby milovali a poslouchali Ježíška stejně jako ona.
"NIC NENÍ TĚŽKÉ KDYŽ MILUJEME BOHA."
Anna de Guigné (1911 – 1922)
