Jaké bylo moje štěstí, když jsem se po letech mohl opět s bratrem Konstantinem obejmout! Přišel za mnou. Už jako dospělý. A dokonce jáhen! Já už v té době byl knězem s řeholním jménem Metoděj. Bůh nás s bratrem opět spojil dohromady. Dostali jsme dokonce spolu za úkol hlásat Krista na Krymu. A Pán Bůh nám dal i krásný dárek: Opět jsme se vrátili do dětských let a hrabali v písku jako když jsme kdysi hledávali poklady - barevné kamínky. Tentokrát jsme ale hledali opravdový poklad - ostatky svatého Klimenta, kterému přivázali na krk kotvu a hodili ho do moře. Prý ho pak ale někde věřící pohřbili. Je neuvěřitelné, že jsme ho našli! Duch svatý nás vedl k rozbořenému kostelíku, pod kterým jsme tyto ostatky našli. Po návratu si nás zavolal císař. Sdělil nám, že kníže Rostislav odněkud z Velké Moravy mu poslal list a žádá misionáře. A že císař chce poslat nás. To, jak mi bušilo srdce, muselo být slyšet snad i venku za hradbami. A při takovém vanutí Ducha svatého by člověk měl chuť si nasadit i čepici. Můj bratr si okamžitě sedl ke stolu a vytvořil písmo podle hlásek slovanského jazyka, aby psali stejně jak mluví, a začal jim přepisovat evangelia. Hleděl jsem na něj jako zjara. Vždyť ty lidi ani nezná! Ostatně, nevím, proč jsem se divil, takových chvilek němého úžasu mi v životě již připravil víc. První znak jeho nové abecedy - hlaholice, je kříž. Ježíšem ukřižovaným všechno začíná. Ale nekončí. I my s láskou přijmeme účast na Kristově bolesti. Ale Ježíš řekl: Hlásejte evangelium všem národům. S tímto vědomím jsme šli do neznáma, na Moravu, na Veligrad. Psal se rok 863.
Můj otec se nemýlil, když mi vybral dráhu vojáka - bojovat jsem skutečně musel. Ale více duchovně. Za přeloženou Bibli do staroslověnštiny a za srozumitelné sloužení mše svaté jsem byl jako heretik vězněn, mučen, pronásledován... Ja píše Matouš 5:10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
