Domácí požehnání
Amálka vylezla ze svého úkrytu. Konečně klid. „Tak, a jde se uklízet!“
„Né, pomóc, rychle utéct…“ Někdo jde do koupelny a rozsvítil.
„Mami, proč se musíme skrývat?“ ptá se Amálka „Nebaví mě žít takový život, kdy se musíš bát, aby tě neviděl ten, kterému pomáháš. Když nás uvidí člověk, zabije nás. Přitom mu nějak neškodíme, ba naopak, pomáháme sníst roztoče, na které jsou lidé často alergičtí. Ale jsme u lidí nechtěné a pronásledované.“
„Víš, má milá Amálko,“ odpoví maminka, „je to pro nás požehnání. Víš o tom, že Pán Bůh nás stvořil ještě mnohem, mnohem dříve než velké dinosaury? Přežili jsme věky, jsme velmi důležité, a přesto nás učinil skoro neviditelné, abychom nebyli pyšné. Pomáháme lidem, a oni o tom nevědí. A tak to má být. Lidé jsou na světě teprve krátkou dobu. Teprve se učí pomáhat tak, aby o tom nikdo nevěděl. Můžeme jim v tom být příkladem.“ „Opravdu?“ diví se Amálka. „Ano. Lidé se to postupně učí. Dříve si lidé vyprávěli o domácích skřítcích. Když šli lidé spát, skřítkové prý vstávali a udělali za ně práci. A když lidé vstali, bylo uklizeno. Malí skauti v Anglii si poté začali říkat skřítci - šotci. Jsou to děti, které chtějí udělat dobrý skutek, vstanou dříve než rodiče a udělají nějakou práci dříve, než rodiče vstanou. Stejně jako my. Sníme roztoče dřív, než lidé vstanou.“ „Dobře. Ale poznalas někdy člověka, který pomáhá tomu, kdo ho chce zabít?“ „Ne, člověk není rybenka… I když, jeden takový člověk tu byl, jmenoval se Ježíš.“ „O něm jsi mi vyprávěla. Že když zemřel, nastala po celém světě tma, aby se mu i rybenky mohly poklonit.“ „Byl to Syn našeho Stvořitele, takže to byl zároveň člověk i Bůh. Také chtěl ukázat lidem lásku.“ „A až se všichni lidé naučí tajně si pomáhat, nebo dokonce pomáhat nepřátelům, potom náš úkol skončí a vyhyneme jako dinosauři?“ „To nevím, Amálko. Nevím, jestli nás lidé dřív vyhubí anebo se dřív naučí pomáhat. Není důležité ani dobré vědět něco dopředu. Hlavně musíme plnit svůj úkol od Pána Boha.“
Amálka vylezla ze svého úkrytu. Konečně tma. „Roztoči, roztoči, rybenky jdou!“
