Dnešním svátkem na nás z liturgických čtení i hymnů jakoby dýchne adventní čas. Čas rorátů a přípravy na Vánoce. Čas, kdy - z dnešního pohledu - byl svět ještě v pořádku. Známý příběh o navštívení Panny Marie, o jejím rozhovoru s Božím poslem a o jejím konečném souhlasu je ale hlavně - a pro nás dnes možná především - hlasem NADĚJE.
Vstupní zpěv svátku opakuje introit adventní doby: "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám Mesiáše!"
Dnes nám má ale spíše připomenout to, že nemáme i v těžkostech a potížích našeho života a naší doby projevovat skepsi a beznaděj: "Nech se potěšit, lide můj drahý, neboť blízko je tvoje spása! Proč se stále trápíš v úzkostech? Proč tě bolest svírá? Zachráním tě! Neboj se, doufej!"
Jako hymnus k obětování si dnes můžeme připomenout modlitbu Ave Maria - Zdrávas Maria. Tuto základní modlitbu církve v dějinách hudebně zpracovalo nespočet skladatelů. Dnes jsem vybral skladbu s trochu netradičním zpracováním . Napsal ji současný argentinský skladatel Astor Piazzolla, který povýšil národní argentinskou hudbu - tango - mezi "vyšší " umění. A jeho Ave Maria je opravdové tango - něžné, vášnivé, vroucí a skutečně živé. Jakoby šité na míru čtrnáctileté dívce, která zrovna hovoří s Bohem - protože rozhovor s Bohem je vždy vášnivý, něžný, soustředěný a živý - jako to tango.
Benedikt XVI. nazval svou homilii k dnešnímu svátku slovy "Bohu můžeme tykat". Antifona k přijímání mluví také o této jistotě: " Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel". Označení Krista jako Emanuel není pouhým "úředním" aktem. Znamená - Bůh je s námi. Bůh je se mnou. Byl s Marií, když zakoušela životní krachy, které nemůže člověk sám snést. Je s námi v každém našem zápase, v každé naší prohře, v každém momentu našeho strachu. A říká každému z nás stejná slova jako Marii: "Neboj se! Já jsem s Tebou! A můžeš mi tykat..."
