Chodila oblékaná jako bezdomovkyně, a přitom byla císařovnou. Jedla suchý chléb a chudým nosila královské jídlo. Měla manžela, ale neměla děti.
"Proč to ta ženská dělá?" "Co za tím je?" Ptali se lidé. "Určitě je svému manželovi nevěrná." "Viděli jsme ji jít k jinému muži." "Chodí tak oblečená, aby ji nikdo nepoznal, když chodí za jiným." "Dělá ze sebe hodnou, rozdává, aby zakryla, jaká doopravdy je."
Lidé nepochopili, že Kunigunda se rozhodla zůstat celý život pannou. Proč? Nepochopili, že její manžel to pochopil. Nepochopili, že ona i její manžel slouží celým srdcem Bohu. Chovali se "nenormálně" a společnost je za to trestala. Pomluvami lidé ohrozili pověst císaře a jeho manželky. A císař rozhodl, že se jeho manželka musí podrobit tehdejšímu "Božímu soudu." Jak se asi Kunigunda cítila? Pocítili jste také někdy zradu od svých nejbližších?
Možná citovala slova žalmu 55:
Kdyby mě potupil nepřítel,
dovedl bych to snést,
kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí,
skryl bych se před ním.
Ale byls to ty, můj druh,
můj přítel a důvěrník!
Její životní výhrou byl postoj PŘIJÍMÁNÍ.
Chtěla jít do kláštera, ale přijala z poslušnosti rodičům manželství. Odměnou jí byl slib panictví jejího manžela a věrná a čistá láska mezi nimi, která vedla k budování mnoha chrámů a klášterů. Tato láska předběhla svou dobu, protože tehdy se ani láska mezi manželi nepředpokládala a manželství se uzavírala jedině za účelem splození dětí.
Byla nevinná, ale přijala "trest", Boží soud. Ponížení. Musela jít po rozpáleném železe. Odměnou jí byla veřejná omluva jejího manžela a uznání její neviny před lidmi.
Přijímáme také tak pokorně okolnosti v našem životě, které nemůžeme změnit?
Anebo se kvůli tomu rozčilujeme?
A jak je to s "normami" našeho chování? Určují normu našeho chování lidé v našem okolí anebo Bůh?
Kdo mě stvořil a kdo mi tedy dává "návod k použití" čili návod k dobrému životu? Například telefon nepereme v pračce, aby se nepokazil. S věcmi zacházíme podle návodu, který dal výrobce. A jak zacházíme sami se sebou? Řídíme se "návodem výrobce" abychom se "nepokazili"?
A co se stane když se nám nějaká věc pokazí? Jdeme k opraváři. A když se pokazí něco v našem životě? Bůh je přece nejlepší opravář duše i těla, když ho stvořil, a ve svátosti smíření nás dokáže opravit dokonale!
