Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.“

Homílie :

Ježíš se stal pšeničným  zrnem. Odumřel a přinesl bohatou sklizeň a stále přináší a vytváří nekonečnou sýpku milostí. Řekli jsme v tomto týdnu, že když po nás Pán něco chce, tak nám to nejdříve ukáže na sobě.
Už ale hůře chápeme, že i Bůh má svá pšeničná zrna mezi námi.
 
I se mnou se počítá, abych byl pšeničným zrnem, protože tak zajistím, že můj život přinese bohatou sklizeň, taktéž budu přispívat do nekonečné sýpky milostí. Bůh nechce, abychom zůstali zrnem, jenž zůstane samo bez užitku, které nakonec sezobnou ptáci.
 
Toho si byl vědom i jáhen Vavřinec jaké bohatství nám nabízí Pán.
Milánský biskup sv.Ambrož ve 4 st.se pozastavuje zvláště u rozhovoru papeže Sixta II s Vavřincem, když jde papež na popraviště. Papež žádá jáhna, aby měl 3 dny trpělivost a rozdal církevní majetek.
Spisovatel Prudentius taktéž ve 4.st.si všímá ve svém vyprávění rozhovoru mezi Vavřincem a prefektem Corneliem jenž byl vyslancem císaře. Když prefekt požádal, aby Vavřinec vydal poklady církve, jáhen si vyžádal 3-denní lhůtu, aby majetek shromážil. Místo toho ale všechen majetek rozdal chudým a ve stanovený den přivedl k prefektovi zástup nemocných, žebráků, slepých a chromých a řekl mu, že toto je bohatství církve. Když byl soudce zesměšněn, nařídil odvést Vavřince k mučení. Ostatní 3 jáhni byli ihned popraveni 6.8. kdežto Vavřinec zemřel až za 4 dny po dlouhem mučení 10.8. Avšak ani při mučení na rozžhaveném roštu Vavřinec neopustil svoji víru a vysmál se svému trýzniteli.
 
Ano, pro lidi tohoto světa,jehož představitelem je prefek Cornelius není bohatství církve zástup nemocných, žebráků, slepých, chromých. Je to pro ně brak, odpad. I dnešní společnost se snaží upřednostnit jen lidi výkoné, bohaté. Ti, kteří již nemohou, nejsou již perspektivní. Co má společnost z těch, kteří již nejsou produktivní  ? Ale pro P.Boha pravým bohatstvím církve jsou právě chudí, nemocní....atd. to je pravý poklad církve, protože v nich žije skrytě Kristus, jenž se z totožňuje s každým člověkem zvláště trpícím. Co jste učinili jednomu z mých nepatrných učedníků, pro mne jste učinili. Hodnota člověka se neodvozuje od výkonosti ale od velikosti toho, který v něm bydlí.
 
Sv.Vavřinec chtěl položit svůj život stejně jako jeho milovaný papež Sixtus II. To se mu splnilo a vidíme, že Pán mu dal neobyčejnou sílu při mučení. Přispěl do nekonečné sýpky milostí z jejiž bohatství nám Bůh dnes rozdává. Tato sýpka je nevyčerpatelná a stále do ní přispívají svatí a zvětšují její obsah.
 
Svatý Vavřinče, oroduj za nás !