Slova svatého evangelia podle Matouše.
V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst. Farizeové to uviděli a řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!“ On však jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží? Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu, a (přece) jsou bez viny? Říkám vám, že zde je (někdo) víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená: `Milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je pánem nad sobotou.“
Zamyšlení :
Dnešní text patří do jednoho ze sporů mezi Ježíšem a farizei, co se smí a co se nesmí dělat v sobotu. Tak jak pro nás je sváteční den neděle, pro židy byla sobota. V době babylonského vyhnanství si židé uvědomili ještě více význam svátečního dne, jako dne odpočinku zasvěceného Bohu. Ještě více dbali na zachovávání přikázání o sobotě. Ovšem postupem času se z tohoto přikázání stal železný zákon židovství. Jako kdyby to bylo to nejdůležitější na světě. A právě proto se dostává Ježíš častěji do konfliktu s farizeji. On jim připomíná 2 případy, kdy je sobota porušována a přitom není nikdo trestán. Pro P.Boha je milosrdenství víc než zákon. A to je poselství, které chce Ježíš předat. Milosrdenství chci a ne obět. V milosrdenství se projeví vždycky láska, kdežto dodržování zákona jde docela dobře i bez lásky nebo dokonce pod pohrůškou násilí.
