K Ježíšovi přivedli němého člověka, posedlého zlým duchem. Jakmile byl zlý duch vyhnán, němý začal mluvit. Lidé nad tím žasli a říkali: „Něco takového se dosud v izraelském národě nestalo!“ Ale farizeové tvrdili: „Zlé duchy vyhání s pomocí vládce zlých duchů.“ Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“
Kázání :
........Velký rozdíl mezi rabíny a Ježíšem byl v tom, že rabíni působili na místě, kde trvale bydleli, kdežto Ježíš chodí od města k vesnici a hlásá radostnou zvěst. Hlásání evangelia je spojeno ale u Ježíše se soucitem, když vidí jak jsou lidé vysíleni a skleslí. V řeckém orginále je použito slovo, jenž je použito jen u Ježíše a podobenstvích ukazující pocity jeho Otce. Hebrejský výraz poukazuje na lůno, ze kterého vychází tento soucit. Myslím, že tady je ten velký rozdíl. Jsme v době, velikého nedostatku kněží, řeholníků hlasatelů evangelia a nevíme si s tím rady. Ale my to spíše pociťujeme jako velký nedostatek, potřebu. Církev potřebuje pravděpodobně sestoupit do lůna, kde bude zakoušet stejné hnutí jako P.Ježíš a teprve potom bude požadavek hlásat radostnou zvěst v jednotě s Ježíšem. Jen v tomto soucitu a můžeme říci božském se rodí pravá evangelizace.
