NIC AŤ TĚ NEDĚSÍ… aneb inspirace pro zlé časy…
Chvála Kristu!
Hledáte návod, jak přežít současnou „korona" krizi? Hledáte někoho, komu můžete skutečně důvěřovat? Máte obavu o své blízké, přátele, o svou rodinu, o sebe? Říkáte si často s obavami: „Jak tohle skončí?“
Nic ať tě nezmate,
nic ať tě neděsí,
vždyť kdo má Boha, nic mu neschází.
Bůh sám ti dostačí.
Tento text pochází z pera sv. Terezie z Ávily, španělské řeholnice, spisovatelky a mystičky, která žila v 16. století. Neměla jednoduchý život. V mládí vstoupila do kláštera karmelitánek, ale sužovaly ji nemoci (dokonce prý prožila mozkovou smrt…). A také vize…i když si z počátku nebyla jistá, jestli to nejsou spíš vize ďábelské…
Postupem času došla k přesvědčení, že její nemoci jsou trestem za to, že život v klášteře je přílišná „selanka“. A začala žít podle přísnější klauzury. Některé sestry ji následovaly, proto začala zakládat nové kláštery s přísnějšími pravidly. Tím se ovšem dostala do sporu s některými církevními představiteli, kteří se – i pomocí inkvizice – snažili Terezii zastavit. Znemožňovali jí zakládat nové kláštery a dokonce se jim občas podařilo zrušit i ty už založené…
Situace se vyjasnila až nedlouho před její smrtí, kdy byla oficiálně založena kongregace Bosých karmelitánů a karmelitánek podle pravidel Terezie. V roce 1970 ji Pavel VI. jako první ženu v dějinách prohlásil učitelkou církve.
A víte, že Terezie z Ávily má určitou spojitost i s českými dějinami? Váže se k tomu kouzelný příběh. Při procházce potkala jednou Terezie chlapce. Ten se jí zeptal na jméno. „Jsem Terezie od Ježíše," řekla Terezie. Chlapec odpověděl: „A já jsem Ježíš od Terezie!" Od té doby nosila Terezie u sebe voskovou figurku Ježíše. Až jednoho dne ji věnovala své přítelkyni. A ta ji věnovala jako svatební dar své dceři, která se vdávala za cizince. Do dalekých Čech… Dodnes tak můžeme obdivovat Pražské jezulátko…
Báseň Nada te turbe najdeme v šesté knize souborného vydání díla sv. Terezie pod jménem Eficacia de la paciencia, (Účinky trpělivosti). Je to nádherný hymnus vybízející k pravé důvěře v pokoře…
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14, 27).
K neotřesitelné důvěře jsme vybízeni skrze radost. Radujme se v Pánu vždycky, netrapme se, nepochybujme o důvodu naší radosti. Usilujeme-li v pravé pokoře o pokoj, Pán s námi zůstává. Hledání neustálé zábavy vede k postupnému přesycení a znechucení, a nepřináší pokoj, ale neklid. Protiklad nepokoje a rozháranosti života ve světě je pokoj a spočinutí v radostné důvěře v Boží přítomnost.
Poslechněme si nejznámější hudební zpracování tohoto hymnu, které známe z komunity v Taize. A možná se pokusme naučit – stále se opakující a jednoduchou-melodii a text. Může se nám stát každodenní střelnou modlitbou v časech zlých.
A, dá-li Bůh, budeme moci jednou zazpívat tento hymnus i společně v našem chrámě…
