Májové čtení
Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)
Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pohřeb
Když se na Kalvárii všechno kolem Ježíše utišilo, řekl voják: „To byl opravdu Syn Boží!“ (Mt 27,54) Soudobý kronikář olomoucký poznamenal o Janu Sarkandrovi, když se vše skončilo: „Byl jistě s jinými věrnými pracovníky připojen k počtu svatých mučedníků.“ Tak smýšleli o Sarkandrovi ti, kteří ho znali a jemu rozuměli. Scintilla s několika dalšími muži hned po smrti oblékli mrtvého do bohoslužebného roucha. Ale nikoli ve fialové barvě kajícnosti, jak bývá zvykem, nýbrž v barvě červené, v barvě krve a lásky, barvě mučedníků. Komisaři a městská rada dovolili přenést zemřelého do domu jisté vdovy paní Markéty Světlíkové. Na třetí den měl být pohřeb do chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který byl později roku 1840 zbořen. Těsně před tím však přijel na koni jeden z komisařů, Puchheim, a pohřeb zakázal. Takový zrádce vlasti má prý být pohřben pod šibenicí, a ne na čestném místě, proto je nutno počkat na pokyny od zemského hejtmana v Brně. Zmučené a popálené tělo Sarkandrovo, šířící zaživa nepříjemný zápach, vydávalo ihned po smrti a dále po celých sedm dní, co se čekalo na dovolení z Brna, příjemnou vůni. Též jeho tvář zaživa bledá nabyla po smrti svěží růžové barvy. Pohřeb byl pak 24. března v 6 hodin ráno. A musel se odbýt ve vší tichosti. Po zádušní mši svaté u Panny Marie Nanebevzaté byl Jan Sarkander uložen v kapli svatého Vavřince před oltářem svaté Barbory. Hrob uzavřen kamenem, na němž byl vytesán nápis v latině: „Důstojnému panu Janu Sarkandrovi ze Skočova, pečlivému faráři holešovské fary, jenž život prací kněžskou namáhavý, smrtí slavný, přetrpěv nevinen kruté muka šťastně dokonal v Olomouci 17. března léta spásy 1620.“ Bratři Sarkandrovi Mikuláš a Pavel dali pak u hrobu zasadit do zdi kamennou desku s reliéfem a obšírným nápisem o Janově mučednictví. Dnes se tato deska nachází v dolní části kaple „Sarkandrovky“. Nápis chválí Janovu věrnost v zachování zpovědního tajemství i věrnost panu Popelovi z Lobkovic, kterého jakožto nevinného nezradil ani na mučidle. Nakonec se v nápise čte, že žár duše Janovy byl větší než samé plameny. Jen když byste zničili oheň, který je v něm, zničili byste i jeho samého. Nyní však oheň Sarkandrovy duše, jímž je láska k Pánu Ježíši, plane nezničitelně ve věčnosti.
Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )
Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!
Úmysl dnešní modlitby:
Za naši věrnost a vytrvalost ve víře a dobrých skutcích až do smrti.......Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.
.
