Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Zeptal se ho Juda - ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.“

Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.


10. května  Studia


Stále výš! (Jan Sarkander v Praze)
13. května roku 1600 přešel Jan Sarkander náhle do Prahy, aby tam – opět na jezuitské
univerzitě – dokončil svá filosofická studia. Jezuité se usídlili v Praze v klášteře u svaté-
ho Klimenta roku 1556. Jejich příchod vyjednával jistý Holanďan – svatý Petr Kanisius.
Zpočátku měli jen gymnázium. Za 6 let (roku 1562) měli univerzitu o dvou fakultách
(teologické a filosofické). Kolem roku 1600 bylo na klementinských školách kolem 700
posluchačů, v dalších dvaceti letech se tento počet zvedl na 1500 a nadále stoupal.
V době, kdy se toto nové školství rozvíjelo, se počet žáků staré Univerzity Karlovy po-
hyboval jen mezi 20 až 30. Jan Sarkander si zajistil ubytování v jezuitském semináři,
kterému se říkalo „dům chudých“. Tam byli studenti ubytováni zadarmo. Na vydržování
tohoto i jiných podobných domů přispívali papežové Řehoř XIII., Sixtus V., leč i dobro-
dinci domácí, zvlášť šlechtický rod Lobkoviců.
Dne 22. října 1600 byl Jan Sarkander zapsán mezi univerzitní posluchače a téhož dne se
stal sodálem družiny Zvěstování Panny Marie. To byla ta družina, kterou v Praze založil
(roku 1575) původně se 12 studenty u svatého Bartoloměje svatý Edmund Kampián.
Pražská Mariánská družina vynikala horlivostí neméně než olomoucká. Sodálové si čas-
to ukládali dobrovolné kající skutky a vypomáhali ve špitálech a chudobincích. Takto
Jan ve vzdělání i v sebevýchově navázal na svou dosavadní práci a s novou horlivostí v
ní pokračoval. V prvním roce studoval logiku, ve druhém fyziku. Roku 1602 byl promo-
ván na bakaláře svobodných umění. Kandidátů bylo tenkrát 27, Jan byl šestnáctý. Přá-
telé skládali na kandidáty oslavné básně. I na Jana Sarkandra. Zvláštností promočního
ceremoniálu bylo, že po vyznání víry čekatelé přísahali, že budou vždy hájit nauku
o neposkvrněném početí Panny Marie.
O rok později – po studiu metafyziky – v květnu 1603 byl Jan promován na mistra fi-
lozofie. S ním bylo promováno už jen 11 bakalářů, čtyři z nich byli Češi, dva Slezané,
ostatní Němci. V chrámě usedl na křeslo rektor univerzity. Kandidáti přísahali (slovem
„iuro“) a dotykem na žezlo slibovali, že budou rektora i kancléře univerzity poslušní, že
zachovají pokoj v univerzitě a že budou dbát o její dobrou pověst. Promující hodnos-
tář jim podal prsten a prohlásil, že tento kroužek je znamením věrnosti, kterou se nový
mistr zavazuje k moudrosti jakožto snoubence. Na rameno dostali doktorský kožíšek,
který měl upomínat na vážnost mravů. Na hlavu dostali doktorský biret. Promotor kaž-
dého objal, políbil a noví mistři přednesli své projevy. Následovalo děkování, gratulace
a slavné „Te Deum laudamus“ – „Bože, chválíme Tebe“. Lesk Sarkandrovy promoce
zvyšovali vyslanci ze Španěl a z Florencie.
Nový mistr svobodných umění (dnes bychom řekli doktor filozofie) byl u cíle. Nebyl to
cíl poslední. Tím je dosažení Boha – branou smrti – a k té ještě cesta daleká.
Úmysl dnešní modlitby: Za představitele inteligence; aby vždy hledali opravdovou
moudrost a našli ji v Bohu a životě s Ním.

11. května  Rozhodování


Co teď? Janu Sarkandrovi bude 27 let. Deset let se ve školách a Mariánských
družinách stále na něco připravoval. Teď patřil mezi připravené. Co léta přijímal,
má nyní rozdávat druhým. Církev to od něho očekává. Panna Maria ho k tomu
zve. Matce Heleně tolik na tom záleželo, aby se katolická víra upevnila. Příklad
Edmunda Kampiána nutkal k zamyšlení: Mám se dát na jeho dráhu? Stanu se kně-
zem?
Teď by měl Jan dělat něco ve prospěch víry. Hlásání, šíření, prohlubování víry – to
by byla náplň pro práci vzdělance na celý život. Těžko říci, že by se to mohlo stát
živobytím. Ne, toto není chleba do ruky. Spíše něco jako žebrácká hůl. Jan to znal.
Viděl to na svém bratru Mikulášovi ve Velkém Meziříčí, jemuž z Olomouce jezdil
vypomáhat.
Mikuláš Sarkander působil už zatím ve Vyškově a v Brně. Ale Jan, nyní mistr
svobodných umění, ve Velkém Meziříčí ještě stále někoho měl. Byla tam Anna
Plachetská. Dívka, která se stala paní jeho srdce. Zjevila se mu jako anděl a on na
ní viděl vše v tom nejpěknějším světle. Zdá se, že mu nevadí ani to, že je luteránka.
Jemu, jenž byl vzděláván a vychováván na apoštola víry katolické! To se poddá,
myslí si. Zamilovaný člověk si troufá, dělá si velké naděje. Získám ji... To přece
bude také apoštolát!
Nemám však udělat více? Je mimořádná doba. Doma na Moravě přišel po Pavlov-
ském nový biskup, František kardinál Dietrichštejn (v úřadu v letech 1599–1636).
Jan ho viděl v Praze, když tam navštívil jezuitskou kolej. Byl to mladý biskup.
Neměl ještě ani třicet let, když přijal biskupskou berlu a mitru. Narodil se v Mad-
ridu, kde byl jeho otec Adam z Dietrichštejna vyslancem českého krále a římské-
ho císaře Maxmiliána II. Po matce, vévodkyni Markétě de Cadorna, byl
Španěl a měl španělskou výchovu. Studoval však v Praze u jezuitů, kde byl také
roku 1597 vysvěcen na kněze. Nato se vrátil do Říma, aby se po dvou letech ujal
moravské církve a pozvedl v ní katolickou víru. To taky dělal. Byl to státník a po-
litik. Nicméně zároveň i horlivý a skromný kněz, kazatel a misionář. Své kněžstvo
vzdělával osobním příkladem. Hodně zdůrazňoval vnitřní život. Nikdy nepil víno.
Radostí mu bylo podávat svaté přijímání. Procesí vodíval bosý a chudým dokázal
vystrojit hody. Také při Božím Těle v Olomouci chodíval bos, zatímco ještě biskup
Prusinovský (1565–1572) byl nošen na nosítkách...
Jan cítil, že do Církve vane nový vítr. Čas běžel. A on se nemohl rozhodnout. Ne-
víme ani přesně, kde v té době byl. Zdržoval se snad tehdy ve Velkém Meziříčí?
Byl tam snad ve službách rodiny pana Ladislava Berky z Dubé, u něhož byl zprvu
Janův bratr Mikuláš zámeckým kaplanem? Vždyť právě ve Velkém Meziříčí byd-
lela Anna Plachetská...
A už uplynul rok od Janovy promoce. Zadíval se někdy na svůj promoční prsten?
Jsi zasnouben Boží moudrosti! K ní je třeba přivést všechen lid. Kdo jej přivede?
Vtělená Moudrost říká: „Když někdo přichází ke Mně a neklade svého otce, svou
matku, ženu, děti, bratry a sestry ‒ ano i sám sebe ‒ až na druhé místo, nemůže být
Mým učedníkem.“ (Lk 14,26) On, mistr svobodných umění, by mohl být učední-
kem Kristovým. Bude jím. Opustí domov, opustí Aničku, odejde. Zapomene.
6. září 1604 je Jan Sarkander zapsán na univerzitě ve Štýrském Hradci na fakultě
bohoslovecké.

 

Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Za vysokoškolské studenty, aby svou kvalifikaci dali  do služeb víry......... Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.