Kdybychom chtěli radost z velikonočních událostí vměstnat do jediného slova, nebylo by to žádné slovo s hlubokým a vážným významem, slovo, nad jehož významem by filozofové bádali po staletích. Je to slovo, které je odedávna používáno jako citoslovce (něco jako: "Jupí! Wow! Bomba!"…). To slovo zní mazlivě i burácivě. V jeho zvuku můžeme slyšet ryk armády dobývající hlaholem trub Jericho i něžné dojetí starce, který v náručí chová dítě, jež přišlo spasit svět… Poslední vzdech umírajícího mučedníka i zamilované šeptání mladých lidí při svatebním obřadu… Po staletí stejné slovo: ALELUJA!
Slovo samo pochází z hebrejštiny a je vlastně složeninou slov "chválit" a izraelským označením pro Boha. Z použití tohoto slova ve starozákonních žalmech můžeme usuzovat, že slovo "Halelu Jah" bylo používáno jako jakýsi "refrén", kdy celé shromáždění odpovídalo na zpěv sólového zpěváka právě tímto zvoláním…
A v hudbě vynikne nejvíce zvukomalebnost slova ALELUJA. Pojďme si společně poslechnout několik ukázek zhudebněného velikonočního aleluja:
Když před rokem hořela pařížská katedrála Notre Dame, byl celý křesťanský svět v šoku. V dnešní z kloubů vymknuté době si můžeme znovu připomenout atmosféru katedrály díky zpěvu, který je pro katedrálu charakteristický. Introit O filii je chorálem z 15. století. Nahrávka je ojedinělá i tím, že se v ní představí i dva titulární varhaníci Notre Dame- Oliver Latry ve vstupní improvizaci a doprovodu sborového zpěvu a Philippe Lefebvre v doprovodu Aleluja a závěrečné improvizaci. Mimochodem, jedná se o jedny z nejlepších a nejinspirativnějších světových liturgických varhaníků. Ostatně - posuďte sami:
Nejslavnějším alelujatickým (schválně, zkuste si to slovo opakovat několikrát za sebou… to je super "liturgický" jazykolam, že?)nápěvem je nápěv převzatý z byzantské liturgie (k ní je připojen žalmový verš z chorálního VI. tonu). Italský skladatel Mons. Marco Frisina zpracoval zkomponoval k tomuto liturgickému jednohlasému nápěvu krátkou čtyřhlasou "fantasii". V jednoduchosti je krása, že?
Současný anglický skladatel Gordon Young pojal své sborové Aleluja jako jásavý a až taneční rytmický zpěv. Při extatickém podání sboru můžeme takřka vidět jásající Izraelity v hudební a taneční oslavě Toho, který je převedl suchou nohou přes moře. Není nutné věci komplikovat. Někdy je prostě lepší být přítomný a nebát se projevit svou radost… Třeba zpěvem. Třeba při bohoslužbě. Kdo ví, třeba budeme muset jednou zůstat všichni doma a bohoslužby sledovat jen na internetu…(že to znělo ještě před měsícem jako sci-fi ?). Skladba je také takovým povedeným fórkem: skladatel čtyřslabičné a-le-lu-ja "vměstnal " do třídobého rytmu… Jestli si skladbu budete zpívat společně se studentským sborem z Litovle a užívat si při tom tento hudební fórek, pak vítejte ve světě bojujících a tančících Izraelitů, slavících přátel Krista, mučedníků usmívajících se v okamžiku smrti… prostě lidí žijících Život…
HALELU JAH!
ALLElUIA!
ALELUJA!
