Slova svatého evangelia podle Jana.

Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betánie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili tam (Ježíšovi) hostinu a Marta obsluhovala. Lazar byl jeden z těch, kteří s ním byli u stolu. Marie vzala libru drahocenného oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je svými vlasy. Dům se naplnil vůní toho oleje. Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který ho měl zradit, však řekl: „Proč se ten olej neprodal za tři sta denárů a nedalo se to chudým?“ To řekl, ne že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: spravoval pokladnu a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš odpověděl: „Nech ji. Ať jej uchová pro den mého pohřbu. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte.“ Velký zástup židů se dověděl, že je tam, a tak přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také, aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Velekněží tedy rozhodli, že zabijí i Lazara, protože mnoho židů kvůli němu odcházelo a věřilo v Ježíše.

K rozjímání

Musel to být zajimavý pocit. Sedět za stolem s člověkem, který byl 4 dny po smrti. Jak se na něho dívali sestry Marta a Marie, apoštolové, nebo sám Ježíš ? Pro nás lidi je to silný zážitek . Pro Ježíše zřejmě též. Toho Otce, který mu všechno říká a ukazuje, Ježíš poslouchá ve svém srdci, protože všechno je láska Otce. On jí dává poznávat tomuto světu. Láska se vrací, když ji dáváme. Ježíš ji zakouší od Marie, která drahým olejem pomazává Ježíšovy nohy a utírá svými vlasy. To naposledy Pán zakouší touto formou lásku svých přátel, pak už příjde jeho Hodina...