Příběhy, svědectví od lidí

Příběhy, svědectví od lidí

od Terezky 

Tato událost se odehrála asi před 3 měsíci.

Jeli jsme na ranní mši o 1/2 šesté od nás (ze Zdounek). V autobuse seděl páreček. Dle zdání pěkná, obyčejná holka, spíše skromná slečna. Vedle ní seděl chlapec velmi pěkně oblečený a měl kapuci na hlavě, což mne trochu překvapilo. Při pozornějším, nenápadném pohledu jsem zjistila, zřejmě nějakou nemocí nebo po úrazu měl velmi znetvořenou půlku obličeje i celou hlavu. Přesto ti dva, zvláště ten chlapec k té dívce byl velmi, velmi jemný a dotýkal se jí tak, že to vůbec nebylo pohoršující. Moc mi to připomnělo pohádku "Panna a Netvor" modlila jsem se v duchu za ten pár a zvláště za toho chlapce a modlím se i teď, kdykoliv si na ně vzpomenu. Kéž Pán dá, najde se léčba a lékaři, kteří mu pomohou. 

 

 

Svědectví 

Jedna paní říkala, že její manžel je velmi pěkný muž, nevěřící celý život a je schopen se posmívat nebo rýpat  do víry. Ona má víru a P. Ježíš ji čas od času její víru potvrzuje vnitřně  a tak její víra sílí a nikdo ji její víru v Pána nevezme ani její manžel.

 

Od rakoviny k uzdravení: Svědectví účastnice Národního eucharistického kongresu - Církev.cz | Zprávy (cirkev.cz)

 

26.7.2o24

Kněz se ptá na hodině náboženství:
"Co chcete děti dělat, až vyrostete? „

Děti odpovídaly jedno po druhém.
"Chci být námořníkem a budu se plavit po oceánech," řekl jeden.
„Chci být doktorkou,“ křičela holčička.
"Jsem inženýr," řekl chlapec, který už měl jasno.

Potom tu byl někdo, kdo chtěl být pilotem, jiný chtěl řídit autobus, jiný chtěl vařit v televizi.

Kněz trpělivě naslouchal touhám dětí, které kolem něj tlačily. Všimli jste si však, že jedna dívka zůstala tichá a ohleduplně seděla na svém místě. Ukázal na ni a zeptal se: „A čím chceš být, až vyrosteš? ”

Holčička se červenála a napůl nahlas řekla: "Když to řeknu, všichni se mi budou smát a potom si ze mě dělat srandu. „Ale ne,“ uklidnil ji kněz. "Jsem ten, kdo jsem. "Uvidíš, že se nikdo nebude smát. „ Potom holčička stydlivě řekla: „Až vyrostu, chci být požehnáním. ”

Děti byly potichu. Přišli na to.

 

 

 

Až po čase jsem si uvědomil, jak moc Boha potřebuju a kolik mi dává - Arcibiskupství olomoucké (ado.cz)

 

V dětství se mi víry nedostalo a nechci, aby chyběla mým dětem - Arcibiskupství olomoucké (ado.cz)   22.8.2o24

 

Těším se, co všechno mi nová cesta přinese a jak posílím vztah s Bohem - Arcibiskupství olomoucké (ado.cz)  6.9. 2o24

 

Věřím, že Bůh si mě tu přál mít, abych pomáhala lidem - Arcibiskupství olomoucké (ado.cz)   4.10.2o24