"Hlavně to zdraví..." přejeme si často k novému roku. To znamená, že zdraví považujeme snad za nejdůležitější v našem životě. Jak by ne, jedině ve zdraví máme svobodu dělat vše, co chceme. Nemoc nás omezuje - od toho je také její název "ne-moc" neboli bezmoc. Člověk v nemoci je bezmocný.
Dnešní věda už ví, že na nemoci se podílí nejen viry nebo bakterie, ale i celková psychika člověka, jeho životní styl, strava, stres, prostředí, ale i genetika a první roky života... zkrátka mít moc nebo nemoc je věc psychosomatiky. Podílí se na ní také psýché neboli duše.
Židé považovali nemoc - či nějaké postižení, zřejmě jen za důsledek hříchu. Jinak by se neptali: „Pane, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ (Jan 9,1) Ježíš jakoby toto přesvědčení potvrzoval při uzdravení ochrnutého, kterému řekne: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Ale učedníkům při uzdravování onoho slepého odpoví: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky..." (Jan 9, 3)
Číst dál