Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vojta píše domů pohled z lyžařské výpravy: „Mám se dobře, počasí nám přeje, stále mírně sněží, lyžujeme, ale moc se mi po vás stýská – asi tak za dvě stě korun.“