Blog - Duchovní slovo

Já a ON

Já a ON

Jednou jsem se Ježíše ptala: "Máš mě rád?" On ihned poslal svého přítele (ptáčka rehka zahradního), ten si stoupl doprostřed cesty a zakýval (ocáskem i hlavičkou) na souhlas. 

Ale pak jsem měla otázek víc. A Ježíš mi už žádnou odpověď nedal. Ani jsem ho nikde neviděla, nevnímala, byl strašně daleko, vzdálený... Chtěla jsem s ním mluvit v modlitbě - nešlo to. Tak jsem mu napsala dopis. Napsala jsem mu jako příteli, který je právě daleko. Napsala jsem mu o tom, co dělám a co prožívám. A že mi tu chybí. Až po letech jsem se dověděla, že to, co jsem mu psala, se také může nazvat duchovní deník.

Číst dál
Duchovní rozhovor

Duchovní rozhovor

Biřmovancům biskup doporučil absolvovat v rámci přípravy na biřmování alespoň jeden duchovní rozhovor. Co si pod tím představit? 

Každý se asi téměř denně podívá do zrcadla a zkontroluje, zda je čistý, učesaný, zda může vyjít ven. Bez zrcadla bychom moc nezjistili, jak vypadáme. Kontrolujeme také jak vypadá naše duše?

Číst dál
Kunhuta dnešní doby

Kunhuta dnešní doby

Když slavíme hody, neboli oslavu svátku patrona nějakého kostela, není to jen oslava činů svatého v minulosti, není to jen připomínka jeho dávného života. Hody jsou oslavou toho, že daný svatý žije DNES. 

V Kurovicích jsme na svátek svatého Jindřicha oslavovali jeho manželku - svatou Kunhutu. Co nám tato žena může říct dnes?

Číst dál
O lenosti

O lenosti

Co nám nejvíce brání v činorodosti? Zřejmě naše lenost. Ta ale odjakživa pomáhala lidem práci si ulehčit - aby se nemuseli tolik fyzicky namáhat, vymysleli lidé stroje, aby nemuseli chodit, vymysleli dopravní prostředky... aby nemuseli tolik myslet, počítat či hledat v knihách nebo mapách, vymysleli počítače, chytré telefony... Lidé tím získali spoustu času. Ale čím více volného času mají, tím více říkají: Nemám čas.

Číst dál
Proti proudu

Proti proudu

Obdivuji asistenční psy. Takový pes, když pracuje, tak si nepřečte ani jednu zprávu, kterou mu u každého stromu nechali jeho psí kamarádi. Ne, že by nebyl zvědavý, kdo tudy šel. Taky by jim strašně rád odpověděl, a jeho největší radostí by bylo označkovat území, kudy jde, aby to ostatní věděli, aby mohl být na sebe hrdý, aby dal také zprávu na "psí instagram". Ale překoná své zájmy a pokorně jde vedle invalidního vozíku. A když mu nadává jiný pes (možná i velice neslušně, my tomu nerozumíme), tak nehne ani brvou a pracuje dál.

Číst dál
Ježíš je jako ořech

Ježíš je jako ořech

Bůh se oblékl do lidského těla. Vzal na sebe tvrdý úděl člověka - jako tvrdou skořápku ořechu. Tělo je schránka, obal duše. A tak jako musíme skořápku - obal ořechu - rozbít, abychom se dostali ke sladkému jádru, stejně tak nechal svůj tělesný obal rozbít Ježíš. Aby lidé dostali jádro, které je sytí a živí. Aby lidé uvěřili, že tento Ježíš Nazaretský v sobě, ve svém jádru, nesl něco důležitého, Božství.

Překvapení

Překvapení

Asi takto by se dal jedním slovem shrnout dojem tří mudrců z návštěvy Ježíška. Nečekali chlívek. Čekali krále narozeného v paláci. Přesto byli tito pohané první, kteří uvěřili v Božství a moc tohoto nyní bezbranného dítěte.

Číst dál
Žít podle Boha?

Žít podle Boha?

"Už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé." (1Jan 3,2)

Možná si někdo řekne: "Nevěřící to mají jednodušší..." Vždyť kolik lidí žije spokojeně bez Boha!

Číst dál
O bolesti

O bolesti

"V bolesti budeš rodit." řekl Bůh Evě a spolu s ní i všem dalším ženám. S výjimkou Marie. Ta je osvobozena od prvotního hříchu. Nemá ani ten nejmenší sklon hřešit. Nenese tedy ani důsledek neposlušnosti a nedůvěry Boží Lásce. Proto zřejmě nerodila v bolestech. Výsada? Na první pohled ano. Ale podívejme se i pohledem druhým.

Číst dál
O ženách a Ženách

O ženách a Ženách

Albiano Luciani přednášel: "Jděte jednou do muzeí Benátek a prohlédněte si různá zobrazení Boží matky a světic: Nanebevzetí Panny Marie od Tiziana, Madonu od Torcella, svatou Uršulu od Carpaccia, svatou Barboru od Palma Staršího a mnohé jiné. A pak je porovnejte s ženami na reklamních plakátech."

Číst dál
Savo na duši

Savo na duši

Žijeme v kultuře, kde se pravidelně uklízí. V pravěku či starověku nepotřebovali drhnout  podlahu z hlíny, nepotřebovali přezůvky, a ani o záchod se nemuseli starat, když žádný neměli. Stačilo dodržovat pár pravidel pro ukládání věcí apod. Tak jako Izraelité ve starém zákoně se nemuseli starat o nějaký úklid své duše. "Stačilo" dodržovat několik pravidel, předpisů. Ale my? V dnešní době to máme jinak. Tak jako desinfikujeme a uklízíme domácnost, tak musíme uklízet i svou duši. Jak to? 

Číst dál
Největší dar

Největší dar

Zde na fotografii vidíte město Betlém. Tady se narodil ten, o kterém rodiče dětem říkají, že nosí dárky. Je to paradoxní, jako více věcí v křesťanství. Chudé, nahé dítě narozené ve chlévě nosí ostatním dětem oblečení, mobily, boby, auta a panenky. A na slavnost jeho narození v bídě na seně se lidé v bohatých zemích honí, aby nakoupili (i nakupili) hromadu jídla, dárků, ozdob a světýlek.

Číst dál
Neposlušný syn?

Neposlušný syn?

Anselm Grun říká: "Ježíš nebyl hodný hoch plnící přání svých rodičů. Ježíš jde za svým srdcem a dělá to, co sám považuje za správné, co považuje za vůli svého nebeského Otce."

Číst dál
Nepřijatá návštěva

Nepřijatá návštěva

O Vánocích si připomínáme odmítnutí, nepřijetí od vlastní rodiny. Vždyť svatý Josef i Panna Maria šli do města, odkud pocházely oba jejich rody, měli tam příbuzné, klepali na ně, prosili o nocleh, ale všichni příbuzní je odmítli. Odmítli je i cizí. Člověk dnešní doby by byl z toho zoufalý.

Číst dál
Zrození

Zrození

Celý život někam jdeme. Je to tak? Co si o tom myslíte?

V každé naší buňce, v každém atomu, prý běhají elektrony a neutrony kolem jádra. Krev také pořád proudí. Stejně tak i dech. Projevem života je pohyb. Takže život nemůže zůstávat neměnný, pořád stejný, ale musí se nutně nějak měnit, tedy někam jít, a taky nově tvořit, takový je jeho zákon.

Číst dál