Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídá zubní lékařka Karlíkovi: „Nemusíš ta ústa tolik otvírat.“ „Vždyť jste mi říkala, že musíte do úst s kleštičkami.“ „To musím, ale já zůstanu venku.“