Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pepíček jde do školy a potká starší ženu s nákupem. Hned se nabídne, že jí tu těžkou tašku ponese. „Ale, chlapče, já to mám hodně daleko.“ „To nevadí, my první hodinu máme písemku.“