Z kukly motýlem


Postní doba? Tak popeleční středa půst, v pátek samozřejmě žádné maso, přidáme křížovou cestu
přede mší svatou a pár korun do kasičky, možná se podíváme i na nějaký pořad na TV Noe. Takový je
rozdíl mezi normální a postní dobou. Klasicky. Jako každý rok.


K čemu je takováto postní doba? Postní doba, která se každý rok stejně opakuje. Proč? Protože to tak
církev vyhlásila a my se tedy chceme považovat za věřící tak si řekneme, že to tak nějak budeme
dodržovat? S takovým přístupem zůstáváme stále jako „zakuklení“. Jako housenka, která nejprve žere a pak se zakuklí.


Jsme zakuklení ve svém vidění světa. Ve svých myšlenkách a názorech. Vybíráme si názory,
informace, a třeba i citáty z Bible, které se nám líbí, které se nám hodí. Jedeme si podle „svého
nastavení“. Sami si vybíráme i druh postu, vybíráme si, komu dáme almužnu, za koho se budeme
modlit, co budeme jíst, co budeme dělat… Ani nevidíme, že jsme zakukleni sami v sobě, ve své
svobodě. A nedokážeme vyjít z této kukly ven.


Co chce po nás Bůh? Proměnu. Obrácení. Jak? Sami to nedokážeme. Ale musíme být proměně
otevření. Co je v nás špatně? Jsme ochotni radikálně změnit své myšlení? Nebojíme se toho, že se
z nás stane někdo jiný?


Ježíš byl nejprve sám. Na poušti. A i evangeliu se píše „když se modlíš, jdi do své komůrky…“ A může
to být i komůrka našeho srdce, „poušť“ uprostřed města, uprostřed ruchu domácnosti... Důležité je
vyprázdnit svou duši od všeho, aby zůstala jen duše a Bůh. Žádné jiné názory, lidi, články…. Jen náš
rozhovor či spíše mlčení v Boží přítomnosti.


Další fází je pozorování našich reakcí. Ježíš byl pokoušen, aby v něm byl vyvolán hlad, touha po
něčem, ať už po jídle, po moci, či po pomoci. Vyvolávají v nás některé situace hněv, žádostivost,
žárlivost či jiné špatné vlastnosti? Co do nás vchází, to nás přece nemá poskvrňovat. Ať už se okolí
chová jakkoliv, z nás nemá vycházet ani žádná ošklivá řeč, která nás poskvrňuje. Nechme vejít Ježíše
do našeho srdce. Ať z nás vychází jen to, co by řekl či udělal Ježíš.


Když necháme Ježíše, aby v nás žil, postupně se ze žravé, hltavé a závistivé housenky staneme kuklou a z kukly se budeme stávat motýlem. To je smyslem postní doby. O Velikonocích pak vyletět radostí vysoko na nebe. Podívat se na krásný svět a říci : “Bohu díky.“